Nejstarší sochařskou památkou Svobody nad Úpou je sousoší Panny Marie, sv. Antonína Paduánského a sv. Floriana od neznámých autorů, stojící v kovové ohrádce pod lipami na kdysi trhovém náměstí prokazatelně od roku 1844. Viz vročení. První písemný záznam o jeho existenci zapsal ale do farní kroniky její zakladatel farář Pohley již roku 1837. Rozdílný pískovec na samotných sochách a na dříku středního sloupu, který je ozdoben kartuší s rytým německým nápisem: O BITT FÜR UNS DASZ WIR DEN WEG DER TUGEND GEHN: DAMIT AUCH WIR VOM GRAB ZUR HERRLICHKEIT ERSTEHN nasvědčuje, že původně mnohem starší skupina světců byla v polovině minulého století upravena. Pozdně empirový vložený pilíř se také výrazně odlišuje od barokních tvarů postav i podstavců. To posouvá původ díla alespoň do 80. let 18. století. Od první světové války se v různých vlnách až do šedesátých let objevovaly snahy o jeho přemístění v zájmu bezpečnější dopravy. Slouží ke cti několika generacím městských zastupitelů, že se tak nestalo.
Svobodská nej...
Nejhezčí vycházkovou cestou z mnoha možností, které Svoboda nad Úpou rozmařile nabízí, je zeleně značená turistická trasa od nádraží k Rýchorské boudě. Čtvrtí rodinných domků po úbočí Kraví hory vystoupáte kdysi pečlivě štětovanou cestou na rozlehlé louky Sluneční stráně s přírodní památkou - oploceným územím vzácných krkonošských rostlin, především orchidejí. Od zbytků bývalé kapličky je úchvatný pohled na panoráma fotogenických dvojčat Černé a Světlé hory, dominantní Sněžku a znovu zalesněné mýtiny Dlouhého hřebene. Značka pokračuje po asfaltové lesní silnici, nesoucí jméno lesníka Mánka a u pamětního kamene se napojuje na původní Růženinu cestu. Letos stoletá jubilantka byla slavnostně otevřena 14. 6. 1899. Vedla od maršovských papíren přes Nový Svět k někdejší Maxově boudě, dnešní vyhlídkové terase na Rýchorách. Z popudu významného svobodského podnikatele Prospera Piette - Rivage a nejspíš i s jeho výrazným finančním přispěním ji zbudovala sekce Rakouského krkonošského spolku /ÖRGV/ z Maršova I. a II. /Nedejte se zmýlit současným amatérsky oživeným nápisem na pamětní desce, kde neznámý „dobrodinec" upravil počáteční Ö na D. Jako německý se spolek uváděl až mnohem později./ Cesta nese jméno mecenášovy manželky Rosy. O záslužných aktivitách „otce Krkonoš" a čestného občana města Svobody nad Úpou, Prospera Piette - Rivage, byly popsány už stohy papíru. Málo znám je jeho kavalírský hold ženám, které osudově zasáhly do jeho života. Jméno jeho matky nesl významný sociální počin své doby, Alžbětin dětský domov pro děti zaměstnanců. Po jeho první ženě se Stará alej, vedoucí z centra Svobody do Maršova I., jmenovala kdysi Hedvičina. Cesta z dnešního Pietteho náměstí přes Muchomůrku k Janským Lázním dostala jméno jeho sestry Pauly a již zmíněná cesta na Rýchory zapsala do svobodského místopisu i jeho druhou manželku Rosu Karolinu Marii Amalii, továrnickou dceru z Přerova na Moravě.
Stále stoupáte lesem, založeným postupně po povodni v roce 1897 na lánových loukách, kolem lovecké chaty k dalšímu otevřenému výhledu, kde se do panoramatu vklíní ještě Studniční hora se sedlem Výrovky. Odměnou za výstup je chladivý doušek ze zurčící Rýchorské studánky v přírodní rezervaci s malým rašeliništěm porostlým bujným rostlinstvem, odkud vyvěrá Maxův potok. A po několika krocích samozřejmě i nejkrásnější vyhlídka od bývalé Maxovky, kterou připomíná už jen upravená terasa a starý žulový rozcestník.
In: Veselý výlet 14/1999