Freiheit

Historie svobodských požárů a boje proti nim je jen nepatrně mladší než historie původně hornické osady na Úpě pod zlatými Rýchorami, jejíž existence je prvně doložena roku 1546. Již roku 1571 spolykal červený kohout v jediném dni celkem 16 domů a v roce 1599 poprvé vyhořela radnice se všemi písemnostmi. Je celkem logické, že ve městě, kde téměř do konce minulého století převažovaly dřevěné stavby, si oheň vybíral svou krutou daň neúprosně a velmi často. Obrana proti ohnivému živlu byla dlouhá léta rovněž živelná, založená na sousedské výpomoci dle zásady - dnes pomůžeš ty mně, zítra já tobě. Převratnou změnu přinesl až rok 1822, kdy obec koupila od plzeňské firmy Hollmann za 1 300 zlatých první zářivě červenou, hasičskou stříkačku.

Druhá v barvě zelené byla od téže firmy zakoupena v roce 1848. Prokurista Franz Zinecker ve svých vzpomínkách na dětství ve Svobodě, publikovaných v roce 1952 v  Německu, pamatuje obě tyto stařenky schopné provozu ještě ve dvacátých letech našeho století. Od roku 1824 stála stříkačka v kůlně na Malém náměstí v místech, kde je dnes meteorologická stanička. V roce 1869 byla přestěhována do kůlny u mostu přes Úpu, kůlna však byla roku 1897 smetena povodní. Později stály stříkačky v domě bratrů Richterových čp. 105 a po zrušení plynárny (nynější truhlárna u stadionu) byla část budovy pronajata pro rozrůstající se hasicí zařízení. Když v druhé polovině 19. století začaly v tehdejším Rakousko-Uhersku dík částečnému uvolnění vznikat různé spolky, byl jedním z prvních ve Svobodě sportovní spolek dobrovolných hasičů, založený již roku 1868. Z těch německých byl po Hostinném hned druhý v širokém Podkrkonoší. O jeho vážnosti svědčí i to, že v době vzniku čítal 70 členů. Prvním velitelem byl pozdější starosta Josef Finger, kupec z čp. 69. O zaškolení prvních nadšenců pro toto ušlechtilé poslání se postaral hodinář Wincenc Weigert z čp. 68, v té době příslušník hasičů v Hostinném. Několik generací svobodských mužů si utužovalo svou tělesnou zdatnost při častých cvičeních u Úpy, kde stála cvičná věž, jejíž zdolávání pomocí žebříků bylo atraktivní podívanou nejen pro pány kluky. Velmi časté byly oblastní slavnosti, při kterých se do Svobody sjížděli hasiči z dalekého okolí. Ke 40. výročí trvání spolku byl zakoupen velký vysunovací žebřík Magirus a o něco později motorová stříkačka. Když byl v roce 1894 zaveden z rýchorských pramenů do města vodovod, pamatovali prozíraví radní i na protipožární ochranu zřízením tří nadzemních hydrantů (na náměstí, na konci hlavní ulice a na odbočce k nádraží). Tlak 7,5 atm dával vodní proud o délce 40 m a 20 m do výšky. Přes mnohá preventivní opatření a bohatou osvětu neměli  hasiči o práci nikdy nouzi. Stačí namátkou zalistovat v pečlivě vedené obecní kronice, která je uložena v trutnovském Okresním archivu. Rukou jednoho z kronikářů, městského tajemníka Bernarda Hampla, jsou zde zachyceny například následující události: Rok 1908 zahájil ohnivou sérii 16. 3., kdy vyhořel do základů dvojdomek čp. 28/29 a část čp. 27. Dům čp. 29 už nebyl postaven a na jeho místě vznikla spojovací ulička k Malé straně (vedle železářství). 18. 12. shořel dům čp. 112 (samoobsluha), vzápětí byl však znovu postaven. V noci ze 4. na 5. dubna 1909 shořely sýpky zemědělců Wanky, Etricha, Hampla a Stephana proti hostinci „U modré hvězdy" v Horních Bukách čp. 132. 13. a 14. 5. 1909 probíhaly v tělocvičně pompézní oslavy básníka Schillera. V téže době lehly popelem rukou neznámého žháře sýpky u domů čp. 108, 109, 110 a 111. 7. 3.1910 shořela střecha čp. 119. 30. 5. 1910 byl úmyslně založen požár v domě zemědělce Joh. Kahla čp. 94 („Stará pošta" na náměstí) a 6. 6. téhož roku u pekaře Jos. Kaisera čp. 22 (proluka vedle prodejny drogerie). Oba byly včas uhašeny. 2. února 1914 ve 22 hod. večer shořel dům manželů Josefa a Vilemíny Kuhnových čp. 123 v tzv. třídomí. Nový dům se stejným číslem byl později postaven na jiném místě ve Staré aleji. Co však byly byť sebetragičtější svobodské „ohníčky" proti největšímu požáru tehdejších dějin - 1. světové válce, s jejímž počátkem v roce 1914 končí zápisy ve staré kronice. Současní členové dobrovolných hasičů se přes požárnické intermezzo hlásí nejen k tradičnímu názvu hasiči, ale též k odkazu svých předchůdců. 125. výročí založení oslavili v roce 1993 s pečlivě renovovanou starou ruční kočárovou stříkačkou. Technická rarita z roku 1848 stávala dlouhá léta zastrčena v různých kůlnách. Stovky hodin mravenčí práce, kdy byla do posledního šroubečku rozebrána, chybějící součásti přesně podle originálu doplněny, nakonzervována, nalakována a vycíděna, byly bohatě odměněny obdivem početných diváků. Ten ostatně sklízí červená krasavice při různých slavnostech v okolí stále.

In: Svoboda forum 125 (22. 9. 1992) - Střípky z dějin XVI - 125 let hasičů; Krkonoše - Jizerské hory 1994/12