Freiheit

Nápis, který v němčině, spolu s městským erbem zdobil průče­lí školní budovy ve Svobodě nad Úpou několik prvních dekád našeho století, je pootevřenými dvířky k exkursu za kořeny svobodské vzdělanosti.První, historicky doložený posluchač věhlasné Karlovy univerzity v Praze, pocházející ze Svobody nad Úpou, byl Johann Georg Finger, zapsaný na práva v roce 1696. 0 kantorech, kteří jej učili hláskovat první slovíčka, však mnoho nevíme. V ar­chivních materiálech, které zmizely s koncem druhé světové války, byly sice dvě kusé zprávy /jedna z roku 1681 o učite­li Christianu Fiebigerovi s manželkou, bydlícími ve škole a svatební smlouva učitele, městského písaře a kantora Andrease Xavera Golditze z 18. října 1694/, pak ale dlouho nic.

Na písemné památky je totiž město s bohatou historií, vzhle­dem k mnoha zhoubným požárům a v neposlední řadě i k pová­lečnému vysídlení většiny obyvatelstva, poměrně chudé. Spo­lehlivěji je zmapováno působení svobodských učitelů v archi­vu vlčického panství ze Schwarzenberského fondu v Českém Krumlově. Kromě plejády dnes už zapomenutých jmen, dočteme se tu i o nuzných poměrech tehdejších šiřitelů vzdělanosti. V 18. století byl svobodský kantor zároveň městským písařem a matrikářem, hrál o svatbách i pohřbech, vyzváněl poledne i klekání a dokonce, až do roku 1783, kdy císař Josef II. toto nařízení zrušil, zvonil i před blížící se bouřkou. Kromě obchůzky o Vánocích, Velikonocích a Svotodušních svátcích, směl vykonat ročně ještě dvě obchůzky ve Svobodě nad Úpou a v Janských Lázních, což byla jen do milosrdnějšího hávu za­halená žebrota. Pracovní metody se sjednotily v roce 1774, kdy bylo po vzoru jiných panství zavedeno i na Vlčicku vy­učování podle triviální školské soustavy zaháňského opata a významného pedagoga Jana Ignáce Felbingera. Nejstarší známá celodřevěná škola, postavená za působení uči­tele Antonína Bergera měla ve štítě letopočet vzniku 1747. Některé prameny v ní jako prvního učitele uvádějí Augustina Russe, který však záhy odešel za lepším do Mladých Buků. Stá­vala u kostela v místech dnešního domu č. 9 a sestávala z jedné obytné místnosti pro učitele a jedné třídy. Přístavek tvo­řila stáj pro krávu a kůlna. Po necelých sto letech hrozila budova sesutím, což se pod tíhou sněhu v zimě 1855 skutečně stalo. Proto bylo již 4. 11. 1844 zahájeno vyučování v pro­najaté místnosti v domě č. 53, kde se učilo 14 let a další tři roky v původním domě č. 52, který byl v roce 1915 zbourán v souvislosti s výstavbou nové silnice do Janských Lázní. Místo v těsné blízkosti těchto domů se v ústním podání staro­usedlíků nazývalo Školní vršek. Výstavba nové školy nenašla dlouho v obecní radě odezvu, a proto byl roku 1862 od majitelů Ignáce Etricha a Ignáce Seiferta odkoupen za 6 900 zlatých plus 1 200 zlatých za pozemek, bývalý nadační špitál č. 6, založený knížetem J. A. Schwarzenbergem 6. dubna 1683. V něm byla zřízena nejprve jednotřídní škola. Od roku 1875 již trojtřídní a za další čtyři roky dokonce pětitřídní. Ke svobodské škole patřily tehdy obce Janské Lázně, Černá Hora, Horní Mla­dé Buky a Maršov I. V roce 1871 byla otevřena samostatná ško­la v Janských Lázních a v roce 1880 zřídil osvícený továrník Prosper Piette soukromou školu pro děti svých zaměstnanců v Maršově I. Přesto dětí stále přibývalo, takže musely být pronajaty další dvě místnosti v č. 25, pozdější vyhlášené Peterově cukrárně. Koncem minulého století daly c. k. školské úřady městu důrazný příkaz k postavení nové školy, odpovída­jící současným požadavkům. Po zdlouhavých jednáních, která se protahovala až do roku 1899, byla konečně získána podstatná část obecní louky číslo katastru Kz 35/1 a ještě téhož roku zde byla postavena nová jednopatrová školní budova. Stála, včetně vnitřního vybavení 80 110 K. Se zřízením měšťanky v ro­ce 1907 byla vybudována nástavba druhého poschodí. Bývalý špitál byl 29. dubna 1908 za 9 000 rakouských korun prodán městu Svobodě, které zde zřídilo chudobinec. Ve vchodu nové školní budovy byla umístěna dnes nezvěstná pamětní deska se jmé­ny osob, které se o její vybudování nejvíc zasloužily. Jedním z nejvýznačnějších mužů tohoto seznamu byl vrchní uči­tel Josef Kahl, poslední potomek několika generací učitelů. Již v roce 1790 nastoupil ve Svobodě jeho praděd Jakob Kahl z Kocléřova. Také děd, Anton Kahl, narozený 16. ledna 1788 v Žacléři, syn předešlého, působil na svobodské škole plných 35 let. Otec Josefa Kahla, rovněž Josef, převzal školu od svého otce Antonína v roce 1850. Do myslí spoluobčanů se zapsal nejen jako všeobecně oblíbený učitel, ale i jako vynikající hudebník a varhaník v místním kostele. Zemřel 28. června 1897, když předtím v roce 1892 předal učitelskou štafetu synovi. Ten se narodil ve Svobodě 4. prosince 1857 a na zdejší škole byl učitelem od roku 1882. 0 deset let později byl jmenován vrchním učitelem. Z mnoha jeho mimoškolních aktivit vzpomeň­me dlouholeté členství v obecním zastupitelstvu. Stál též u kolébky městské spořitelny, jejími byl ředitelem. 30. 10. 1906 byl jmenován čestným občanem města Svobody nad Úpou, jemuž odkázal, nemaje potomků, veškerý svůj majetek. Zemřel náhle 25. února 1907 a jeho pohřbu se zúčastnilo 7 duchovních a na sto učitelů. Kahlova dobrácká tvář na bronzovém medailonu V. Maška zdobí místo jeho posledního odpočinku, kdysi honosnou, dnes však již velmi zchátralou a zarostlou hrobku v té opuš těnější části svobodského hřbitova. Sic transit gloria mundi...

Také několik současných učitelek, pohybujících se v prostoru cílové pásky důchodového věku, odstartovalo své první krůčky ke vzdělání vstupem do první třídy ve svobodské škole, aby jí pak věnovaly celý aktivní věk. Jedna z nich si dokonce pečlivě spočítala, že se za 35 let působení ve Svo­bodě snažila zažehnout plamínek touhy po vědění ve více než tisíci svých žáků. Statisticky je to téměř každý druhý dospělý občan dnešní Svobody nad Úpou.

In: Svoboda forum 6 - Střípky z dějin I.(12. 2. 1990); Krkonoše - Jizerské hory 1996/6