Během na události tak bohatého loňského roku 1989 nás většinou ve vší tichosti minula mnohá více či méně významná svobodská výročí. Bez nároků na úplnost bych se o některých rád zmínil.
1. srpna 1859 byl v domku č. 2 zahájen provoz pošty. Místní zahradník Ambrož Baudisch se tak stal prvním svobodským poštmistrem, což je písemně doloženo zápisem v dodnes vedené původní revizní knize na místní poště. Díky několika nadšencům a finanční podpoře MěNV, bylo toto výročí vzpomenuto alespoň poštovním razítkem s textem "Svoboda n. Ú. - 130 let pošty", které se od srpna do prosince rozlétlo na dopisech doslova do celého světa. První pošta byla zbořena v roce 1927 a na jejím místě vyrostla vila starosty a průmyslníka Lissaka, dnešní MŠ.
Pozornosti vnímavého turisty neunikne to, co místní občan míjí bez povšimnutí, totiž korouhvička na věži kina Máj s vyznačeným datem 1869. Od té doby fotogenická budova bývalé radnice zdobí nejen náměstí Svornosti, ale i většinu historických i současných pohledů na Svobodu. Před čtyřiadvaceti lety byla při opravě věže objevena v její kopuli pamětní listina, jejíž některé údaje jsou rukavicí hozenou současnosti. Tak na příklad 11. února 1869 bylo započato s demolicí staré radnice a 5. dubna byl s velkou slávou položen základní kámen dnešní budovy. S nemenší slávou byla stavba dokončena usazením hlavice na věži 25. července téhož roku! Celý náklad na stavbu ne zrovna malý, celkem 12 000 zlatých rakouské měny, hradila obec z vlastních příjmů. A nejen to. Plány radnice, dokonce v několika variantách, zhotovil zednický mistr a stavitel Anton Gansel se Svobody č. 78 a budovu také postavil. Tesařské práce provedl Wenzel Pflüger z č. 128, klempířinu Johann Zinnecker z č. 71. První nepřímá zmínka o radnici je v kronice trutnovského malíře Simona Hüttla v souvislosti s vytyčováním hranic na Černé hoře. Komise k tomu účelu určená se ubytovala u Georga Hankeho, soudce na "Pirkfreiheit" a za 15 dnů stolování u devíti stolů utratila neuvěřitelných 124 tolarů. Jediné výčepní právo se v té době provádělo v radnici, což dokládá ještě potvrzení tohoto práva pozemkovým majitelem, říšským hrabětem Weiherem z roku 1654. Až do konce II. světové války se zde čepovalo výborné pivo z parního pivovaru firmy Kluge z Heřmanových Sejfů, nynějšího Rudníku. Rok před koncem 16. století zachvátil radnici zhoubný požár, kterému padla za oběť i většina starých listin a jehož dým jako by zahalil nejranější počátky našeho města. Hodiny na radniční věži, které se nám už mnoho let snaží namluvit, že ve Svobodě se čas zastavil, jsou v pořadí třetí. Původní, ještě s nepokojem, sloužily do roku 1857. Druhé od hodináře Ignáce Staffa z Pilníkova byly později přeneseny na věž kostela. 4 350 Kč z úroků z pozůstalosti vrchního učitele Josefa Kahla bylo v červnu 1919 zaplaceno Rudolfu Thondlovi, výrobci věžních hodin z Nového Města na Moravě za ty nynější, které nám slouží - neslouží už 70 let.
Podle citované listiny byla v témže roce /1869/ zřízena ve Svobodě telegrafní stanice, vyměřena a vykolíkována železniční trať z Trutnova, renovován hlavní oltář v kostele a založen dobrovolný hasičský sbor, který měl 70 členů a byl v té době hned po Hostinném druhým /německým/ v celém Jičínském kraji. Na nedostatek práce si v tehdejším dřeveném městě stěžovat rozhodně nemohl.
Jak už víme, devadesát let bylo loni také budově základní školy, a tak by se dalo pokračovat až do současnosti, neboť lidská paměť je šálivá. Kdo ze starousedlíků si na příklad vzpomene, jak dlouho chodí nakupovat do zdejší samoobsluhy? Věřte, nebo ne, ale 9. září loňského roku to bylo právě třicet let.
In: Svoboda forum 8 (26. 2. 1990) - Střípky z dějin III
