Listopadová "velvet revolucion" vyburcovala z letargie i naši republiku, která se po dvaačtyřiceti letech neúspěšné cesty k lepším zítřkům pokouší o opětovný návrat do Evropy, čímž nemyslíme další krok zpět, ale kvalitativní posun mezi vyspělé pokrokové státy. Jednou z podmínek takového posunu je přechod k tržnímu hospodářství a to je zas podmíněno rozsáhlou privatizací výroby a služeb. Touhou převážné většiny obyvatel Svobody nad Úpou je, alespoň doufám, změnit toto šedivé, nevýrazné a zapomenuté město v tzv. pohraničí v čistý a kvetoucí domov s prosperujícími službami, čistou řekou, dýchatelným vzduchem a zelenou přírodou. Staří latiníci říkali: "Nic nového pod sluncem".
O podnikání
A opravdu, všechno už tu bylo. Stačí malé nahlédnutí do Adresáře republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství z r. 1927. Na str. 1215 jsou pod heslem Svoboda nad Úpou seřazena jména majitelů licencí. Jsou většinou německá a nám už mnoho neříkají, ale počty stojí za porovnání. Tak lékaři jsou zde uvedeni hned čtyři a samozřejmě lékárna. Dále jednatelství, autodílna, pět pekařů, tři stavitelé, knihtiskárna, dvě továrny na lepenku, dvě papírny, vápenka, výroba cívek a výroba železářského zboží, drogerie, železářství, elektroinstalace, šest řezníků, tři holiči, troje povoznictví, dva zahradníci, šest hostinců /mimo hotely/, pět obchodů se zbožím smíšeným, dva obchody s uhlím, kupodivu jen čtyři rolníci, kožešnictví, výroba likérů, čtyři malíři pokojů, prodej strojů, módní zboží, výroba těsnění, dvoje papírnictví, sedlář, dva zámečníci, dva kováři, krejčí a obuvníci po pěti, výroba mýdla, městská spořitelna, dvoje zasilatelství, tři truhláři, kolář, topenář a tři cukráři. Uvážíme-li, že Svoboda v té době končila za sokolovnou, čili bez Maršova I. a II. a měla pouhých 1319 obyvatel, stojí to za zamyšlení.
Prosím touto cestou ještě jednou laskavé čtenáře, kteří mají jakýkoliv materiál z historie Svobody nad Úpou a Krkonoš o zapůjčení.
In: Svoboda forum 21 (28. 5. 1990) - Střípky z dějin IV