Freiheit

Již v několika předešlých číslech padla zmínka o výstavbě mostu v Maršově I. A je tu další důvod k nahlédnutí do historie na téma mosty a komunikace. První zmínka o dřevěném mostu přes Úpu pochází z roku 1553 a najdeme ji, kde jinde, než v Hüttelově kronice. V sou­vislosti s vytyčováním hranic uvádí: "... most k Mladým Bukům, který se nyní Birgfreiheit zove". Od pradávna se na mostě vybíralo mýtné nebo clo. Polovina výtěžku se odevzdávala panstvu do Vlčic, druhá polovina sloužila obci na údržbu mostu a částečně i na úhradu ná­kladů s provozováním nepříliš výnosného zlatého dolu. V roce 1703 byl dřevěný zastřešený most stržen povodní a narychlo zbudované provizorium sloužilo až do roku 1712. V tomto roce v červenci byl dán do provozu nový, opět dřevěný most, který vydržel s drobnými opravami až do roku 1892!  Pro značnou zchátralost byl stržen a na jeho místě postavili Otto Fiedler a Václav Havránek z Hostinného za účasti italských kameníků celkovým nákladem 14 200 zlatých kle­nutý kamenný most s jedním obloukem. Byl 9 metrů široký se 125 centimetrů široký­mi chodníky po obou stranách. Jeho, v životnosti mostů jepičí exis­tence, trvala pouhých 5 let. Jedna z největších povodní minulého století jej v roce 1897 poškodila natolik, že musel být odstraněn a na jeho místo nastoupil roku 1898 dvacet metrů dlouhý železný kra­savec, hrdě se pnoucí 3,70 m nad řekou. Oba mostní pilíře postavila firma Rella a Neffe z Vídně, která v té době prováděla regulaci Úpy. Ten zchátralý, rezavý a děravý staroušek, držící se nad vodou jen si­lou nějaké nadpřirozené vůle, po kterém denně šlapeme, to je stále on.

V roce 1883 zřídili si obyvatelé Svobody na vlastní náklady dřevěný mostek přes Úpu ve směru Lékárenské uličky na pozemky na Kravím vrchu /Sluneční stráň/. Ten byl roku 1897 povodní rovněž stržen. V říjnu 1909 provedla "Pražská stavební společnost" za 4 201,54 Korun montáž železné lávky. Ta byla odstraněna v souvislosti s výstavbou silnice Trutnov - Pec pod Sněžkou koncem sedmdesátých let.

Až do roku 1853 vedla cesta z Mladých Buků do Svobody podél řeky Úpy. Nová silnice v podobě, jak jsme ji znali až do výstavby silničního tahu z Trutnova na Pec, byla budována v letech 1854 - 56. Při její stavbě bylo zbouráno dřevěné podloubí u domů číslo 103, 104 a 105. V roce 1865 byla prodloužena k papírně v Maršově I. Za peníze Johanna von Silbersteina, majitele panství, bylo v roce 1848 započato také se stavbou odbočky do Janských Lázní. Dostavěna byla v roce 1853, již na náklady obce. Okolní les byl roku 1857 prodán a pokácen a podél cesty byla vysázena lipová alej. Každý stromek stál jeden zlatý. Pro stavbu silnice byl otevřen kamenolom /u Řeháků/. Dnem 20. dubna 1915 je datováno povolení k přeložení silnice přes č. 52 /truhlárna/ k hájovně vlčického panství /dnes p. Vít/. Zpojízdněna byla roku 1916. Večer 1. května téhož roku ozářilo svobodské ulice poprvé světlo elekt­rických žárovek, které vystřídaly plynové lampy, sloužící od 23. 11. 1902, kdy byl v dnešní provozovně Krkonošského nábytku zahájen pro­voz plynárny. Další pýchou města, která nám dnes dělá stále těžší hlavu, byl roku 1894 zřízený vodovod z horských pramenů na svazích Rýchor, který stál 12 tisíc zlatých. Podle dobových dokladů a roz­boru firmy Joles ve Vídni, přivádělo vodovodní vedení prvotřídní pit­nou vodu v přehojné míře do šesti ventilových studní. Pro protipo­žární ochranu byly zřízeny tři nadzemní hydranty, které dodávaly vodní proud dosahující do délky 40 m a výšky 20 m při tlaku 7,5 atmosféry. Ach, kdeže loňské vody jsou....

In: Svoboda forum 40 (5. 11. 1990) - Střípky z dějin X