Freiheit

O starobylém přemostění řeky Úpy se v SF psalo již několikrát, takže jen krátká rekapitulace: První zmínka o dřevěném mostu mezi Mladými Buky a Svobodou nad Úpou je z roku 1553 v trutnovské kronice Simona Hüttla. Tradiční, mnohokrát obnovovaná zastřešená celodřevěná věšadlová konstrukce byla v roce 1703 stržena povodní a narychlo spíchnuté provizorium sloužilo až do roku 1712. V červenci téhož roku byl dán do provozu důkladný, opět však dřevěný most, který pravidelně průběžně opravován vydržel až do roku 1892. Již značně sešlý byl v té době nahrazen jednoobloukovým kamenným mostem podle plánů Otto Fiedlera a Václava Havránka z Hostinného, kteří na jeho výstavbu najali zkušené italské kameníky. Z celkové šířky 9 metrů zabíraly na každé straně metr a čtvrt pohodlné chodníky a veškeré náklady ochudily obecní pokladnu o 14 200 zlatých rakouské měny. V roce 1897 ho jedna z největších povodní 19. století natolik poškodila, že musel být po pouhých pěti letech stržen. Od roku 1898 slouží na okresní náklady zbudovaný současný železný nýtovaný most o délce 20 metrů, usazený ve výšce 3,70 m na dvou kamenných pilířích, postavených vídeňskou firmou Rella a Neffe, která v té době prováděla regulaci Úpy. Od začátku 20. století jej stráží kamenná socha patrona místního kostela svatého Jana Nepomuckého, jehož jméno most v ústním podání pozvolna přejímá. Důkladnou opravou prošel v 90. letech minulého století a generálka skončená v letošním létě je ještě v živé paměti.

Od pradávna se na mostě, ale i u nedalekého, poněkud výše proti proudu položeného brodu, vybíralo mýtné, které bylo nezanedbatelným obohacením obecních financí. Polovina výtěžku se sice odváděla panstvu do Vlčic, ze zbývající části obec udržovala most a přístupovou cestu a podle zlých jazyků doplácela i na provoz nepříliš výnosných zlatých dolů na Rýchorách. Celní poplatky se během času měnily, vždy však byly taxativně přesně vymezeny na každý jednotlivý tovar a na jejich vybírání dohlížel mýtný v malé dřevěné budce u mostu, známé ještě z mnoha starších pohlednic. Po spojení Svobody nad Úpou se světem pomocí železnice v roce 1871 a horečné industrializaci Úpského údolí, prudce stoupl i provoz na mostě. Především doprava surovin a paliva pro jednotlivé továrny a zpětně hotových výrobků od vlaků a k vlakům, zprvu koňskými potahy a později nákladními automobily, si vyžádala zavedení rychlé registrace a dnešními slovy bezhotovostních plateb. K tomu sloužily mimo jiné tak zvané mýtní známky v různém provedení. Z papíren firmy Prosper Piette se dochovalo několik nedatovaných ukázkových exemplářů ražených v mosazi v podobě drobné mince s dodatečně navrtanou dírkou. Povozník převzal sadu známek navlečených na šňůrce a při každém průjezdu odevzdával mýtnému místo zdlouhavého placení patřičnou známku. Ten pak vybrané známky odpovídající počtu fůr vyinkasoval přímo v účtárně papírny. Podobný způsob užívali zřejmě i vozkové ostatních podniků, jezdící přes most mnohokrát za den, jen to nelze doložit. Pokud by někdo ze čtenářů mohl přispět jakýmkoliv dokladem do této mozaiky, neostýchejte se pochlubit. Uvítám každou hodnověrnou informaci.

In.: Svoboda fórum XXI. ročník, číslo 731 - říjen 2010