Freiheit

Slavnostně osvětlený vánoční strom před mateřskou školou získal letos novou bohatší výzdobu a úplně poprvé je jeho rozsvícení spojeno i s malým programem pro veřejnost. Povězme si pár historických zajímavostí o tomto koutu našeho města. „Kozí plácek" s prašnou křižovatkou, uprostřed kterého byla v roce 1933 postavena celkovým nákladem 5 300 Kč, podle projektu místní stavební kanceláře Fischer a Hollmann, malá meteorologická stanička vybavená základními měřicími přístroji, nazývali svobodští starousedlíci s poetickou nadsázkou Malé náměstí.

Foto Stanislav Ondráček 

Na místě dnešní školky, poněkud víc vystrčen do ulice, stával dřevěný dům zahradníka Ambrože Baudische, ve kterém byla k 1. 8. 1859 zřízena expozitura císařsko - královské státní pošty. Zahradník Baudisch (*28. 10 1821, †3. 11 1866) se tak stal na vedlejší úvazek prvním svobodským poštmistrem. Majitelé sousedního čp. 1, provozující na strategickém místě u přechodu přes řeku Úpu starobylý hostinec „U města Vídně", kde se na příklad na podzim roku 1871 bujaře oslavoval příjezd prvního vlaku na zdejší nádraží, jej ještě před koncem 19. století přejmenovali na „Hotel Pošta". V oblíbeném podniku s novou secesní fasádou založilo několik recesistů z řad místní inteligence po vzoru trutnovské Schlaraffie později docela početnou stolní společnost „Kout Svobody" (v originále „Ecke Freiheit"). Shodou okolností v něm od roku 1939 sídlí poštovní úřad, přesto, že se změnou vlastníka v roce 1917 zanikl název i hotel a v domě zavedl papírenský podnikatel Ferdinand Schmidt výrobu těsnění pro topenářské a vodovodní instalace. „Koutníci" tak byli nuceni přesídlit do nedaleké hospody naproti kostelu pod křídla jejího populárního majitele, známého pod familiární přezdívkou „Khünel Papa". Když byla roubená budova první pošty čp. 2 v roce 1927 stržena, aby si na jejím místě mohl v následujícím roce tehdejší starosta Rudolf Lissak nechat postavit rodinnou vilu, byli již poštovní úředníci dávno nastěhováni v nadačním domě bratří Etrichů čp. 74 na náměstí, kde je dnes Městský úřad. Není bez zajímavosti, že pohostinství v dnes již neexistující hrázděné budově někdejší panské sýpky v sousedství se rovněž jmenovalo „Hostinec u pošty". To jen neinformovaní noví pováleční osídlenci mu nesmyslně začali říkat „Stará pošta". Pošta, ta opravdová, se mezitím chystala k přestěhování o dům dál (vlastně blíž) do nově budované městské spořitelny, stavěné na sklonku 30. let minulého století, ke kterému vlivem historických událostí už nedošlo. Naposled změnila působiště, jak již uvedeno, po připojení pohraničních oblastí Sudet k německé Třetí říši, kdy se stala spádovou pro větší část východních Krkonoš. Honosná vila pana starosty po roce 1945 zcela příznačně hostila nakrátko sekretariát místní organizace KSČ. Není divu, že hlavní svobodský „bulvár", dnešní ulice 5. května, spojující od prvopočátků urbanistického uspořádání centra Svobody nad Úpou v 16. století toto náměstíčko s radničním, kdysi také trhovým náměstím Svornosti, se v té době jmenoval Stalinova třída. To ještě v proluce mezi Pasekovými a dnešní drogerií stál jeden z posledních původních domků s čp. 22, s vysokou bedněnou lomenicí situovanou do ulice, zbořený před rokem 1950. Dlužno podotknout, že v nejbližším sousedství této lokality, která, byť s kruhovým ostrůvkem uprostřed, dodnes působí jen jako podivná nedořešená křižovatka, zanikly v polovině minulého století ještě další dvě roubené chalupy. Čp. 3 hned vedle dnešní školky nahradil v roce 1974 zděný rodinný dům, po čp. 114 pod jasanem naproti poštovnímu úřadu zůstalo jen prázdné místo, upravené jako odpočinkový koutek s lavičkou.

In.: Svoboda fórum XXI. ročník, číslo 733 - prosinec 2010