Grafický list Jana Čáky z cyklu československých horních měst, vydávaných v 80. letech minulého století v Příbrami, s malebným průhledem hlavní svobodskou ulicí lemovanou měšťanskými domy na dominantní věž někdejší radnice z roku 1869, představuje jednu ze starších podob městského znaku. Autor vychází z heraldického ztvárnění nejstarší známé městské pečetě z roku 1634, jejíž unikátní typář, evidovaný ještě před II. světovou válkou v místním vlastivědném muzeu, zřízeném v budově školy, je dnes, bohužel, v neoprávněném držení soukromé osoby. V této podobě byl znak Ferdinandem I. údajně udělen rostoucí hornické osadě pod Rýchorami 30. 8. 1546, při jejím doloženém povýšení na městečko. Srnčí paroží pod zkříženými hornickými „fajslíky" je v řeči heraldiků tzv. mluvícím znamením, odkazujícím v němčině původních obyvatel zároveň na nedaleké zlatonosné Rýchory.
Nejsou parohy jako parohy
Jelení parohy na současném oficiálním znaku Svobody nad Úpou toto vypovídací kouzlo ztratily, přestože je na mnoha variantách jeho vyobrazení lze spatřit již od 17. století. Písemně se snad poprvé objevily teprve v Kořánově článku ve Světozoru roku 1872 a následně i v Ottově slovníku naučném. Většina německých pramenů (ale i např. August Sedláček ve svém Místopisném slovníku) důsledně uvádí srnčí. S odkazem na osm hlavních horních svobod by však muselo jít symbolicky o paroží „osmeráka", které se v přírodě fakticky nevyskytuje. Od schematických kreseb na pečetích tak už byl jen krok k tomu jelenímu. Převrácení stran svisle polceného štítu a polepšení znaku rozdělením jednoho pole s přidáním zelené čtvrtiny jsou dílem 19. století. Paroží (jakékoliv) jako symbol hojnosti zvěře v okolních hvozdech, v popisech novodobých „vykladačů" znaku, je už naprostý nesmysl.
In: Krkonoše - Jizerské hory 2007/5