Freiheit

Vtíravá melodie refrénu známé písně mi mnohokrát naskočí v mysli, když si s téměř každodenní pravidelností vykračuji ráno kolem deváté nejhlavnější svobodskou ulicí, honosící se kdysi dokonce názvem třída. Bohužel Stalinova, kterýžto název dlouho nevydržel a vsadím poslední pětku, že mnozí spoluobčané ani netuší, že se již řadu desetiletí jmenuje ulice 5. května. Obvykle se tam sejdeme všichni čtyři, ale jsou chvíle, že jsem mezi štrůdlem zaparkovaných automobilů jediný pěšák.

Nebylo tomu tak vždycky, jak dokládá historická pohlednice z dob starého mocnářství. A to byla prosím I. světová válka. I když připouštím, že zalidněná ulice byl známý a hojně používaný technický trik tehdejších vydavatelů pohlednic. Proč však zacházet do tak dávné minulosti. Když byla po dlouhé rekonstrukci otevřena 4. března 1981 rozšířená prodejna železářství a domácích potřeb (která mimochodem ve Svobodě dost chybí) bylo i přes nepřízeň počasí na chodníku také docela husto. Rozkřiklo se sice, že pro tento významný den zajistil podnikavý pan vedoucí Šritr dokonce jeden kufříkový šicí stroj Lucznik a dvě skládací kola, ale to jistě nebyl hlavní důvod. Lidé se rádi sešli i při mnohem všednější příležitosti. S mnoha vrstevníky, kteří dnes na otázku „jak se máš?" jen spustí čelist a zahuhňají, že to stojí za... a lépe už bylo, jsem se v osmdesátých letech minulého století setkával o volných sobotách před místní samoobsluhou při plodných debatách, zda přineseme drahým polovičkám k snídani do postele čerstvé „křupavé" rohlíky nebo zase jen chleba. Dnes by měli majitelé několika second handů, postávající před svými krámky v liduprázdné ulici z podobného srocení nejspíš bolehlav. Inu, už jsme zase o krok dál. V Kauflandu, v Lidlu, v Hypernově, Baumaxu, Bile.

In.: Svoboda fórum XXII. ročník, číslo 744 - listopad 2011