Freiheit

V nejbližším okolí Svobody nad Úpou byla v minulosti spousta zajímavých míst, která se stala cílem svátečních vycházek. Ať už šlo o vyhlídkový bod, příjemnou procházku starobylým stromořadím nebo drobné světské i sakrální stavbičky, památný strom či jen kout s vlastním tradovaným tajemstvím. Krajina se však neustále proměňuje. Někdejším dalekým výhledům brání vzrostlý les, aleje jsou pokáceny, cestičky zarostlé křovím a mnoho drobných stavebních památek ohlodal zub času nebo zanikly úplně. Vznikly nové výletní cíle, ale mnoho jich není.

Své trvalé kouzlo má bizardní altánek ve tvaru jedovaté houby muchomůrky, který dal název celé vyvýšenině nad městem, spojené s nedalekými Janskými Lázněmi řídnoucí javorovou alejí. V dobách panování rakouského císaře, kterému v Čechách nikdo jinak neřekl než „starej Procházka" se jmenovala Alej Františka Josefa I. a končila v Promenádním lese. Místo samo se ještě za Marie Terezie jmenovalo Galgenberg a dříve než Muchomůrka tam stávala šibenice. Odtud přes úpské údolí směrem k Rýchorám leží Kraví vrch, kde se v minulosti nejspíš opravdu popásaly krávy. Ještě v polovině minulého století byl jeho jižní svah známý dnes jako Sluneční stráň z velké části nezastavěný a nezalesněný, pokrytý až k vrcholu terasovými políčky a loukami. Na temeni se vypínal dřevěný triangl označující kótu 681 metrů nadmořské výšky. Generace svobodských kluků k němu pořádaly válečné výpravy a v zimě sloužil jako startovní místo k dlouhým sjezdům na lyžích až k vlakovému nádraží. Magický kopec s divoce tvarovaným skaliskem poblíž historické Dřevařské cesty poskytl na svých úbočích prostor hned dvěma již zaniklým kapličkám. Ta větší v lukách při dnes již neužívané cestě z Maršova I. na Rýchory byla postavena v roce 1871 zároveň jako přístřešek pro zbožné pocestné i pracující v polích v případě nepohody a zasvěcena Vzkříšení Ježíše Krista. Nemilosrdný čas a především opakované útoky vandalů ponechaly do současnosti v terénu poblíž nového odpočinkového místa na „Zlaté cestě", s kouzelným výhledem na Sněžku, jen zbytky kamenného zdiva. Hromádka kamení se sotva se rýsujícími čtvercovými základy zůstala také po drobné kapličce bez vročení, které staří Svoboďáci říkali podle majitele pozemku Feixova. A do třetice - jednoduchá výklenková kaplička stávala poblíž mohutné lípy s odpočinkovou lavičkou ve stráni nad kostelem na tak zvané Matčině louce (což je bohužel jen špatný překlad z německého Mutterwiese pro původní, přirozenou, matečnou louku). Pro vyrovnanost dlužno podotknout, že i v Dolním Maršově stávaly na svazích Světlé hory při trasách k Modrokamenné boudě dvě kapličky. Ze všech pojmenovaných i bezejmenných vycházkových cest ještě alespoň jedna. Romantická promenáda ze svobodského náměstí údolím Janského potoka až do centra Janských Lázní se vinula přes početné mostky kolem dřevěného altánku zastřešujícího Císařský nebo též Ocelový pramen. Míjela budku s občerstvením, které tu nabízel podnikavý majitel stejnojmenného hotelu naproti ve stráni, kde je dnes Lesnická škola a jmenovala se podle pozemkového držitele vlčického panství, lnářského podnikatele z Lubawky, Hugo Wiharda. Pramínek železité vody tam do betonové nádrže vytéká stále. Podaří - li se vám ho za spletí křoví na bývalém smetišti objevit, romantiku určitě nečekejte.

In.: Svoboda fórum XXIII. ročník, číslo 749 - duben 2012