Několik starých fotografií davů v ulicích a na náměstí maně vyvolává odezvu na první verš refrénu zprofanované písně Jana Wericha, Jiřího Voskovce a Jaroslava Ježka, provázející kdysi tak úspěšnou Baladu z hadrů na scéně Osvobozeného divadla. A člověka vzápětí napadne, že to většinou věští pěkný průšvih. Zástupy lidí pochodujících v sevřených formacích městem znamenaly i v poklidném provinčním městečku, jakým byla Svoboda nad Úpou v první polovině minulého století, zpravidla nějaký zlomový dějinný okamžik. Tak připněte fangličku a pojďte se mnou na malý pomyslný exkurs po Haupt Strasse a na Marktplatz, eventuelně Třídou maršála Stalina na náměstí Svornosti. A pokud vám úsměv trochu ztuhne ve tváři, nekruťte hlavou - takoví jsme byli.
Když nás půjdou miliony...
Hned první monstrózní průvod je ze svazového sjezdu Spolku Němců v Čechách 22. 7. 1923 se 7 - 8 000 účastníky v krojích na alegorických vozech i na chodníku. Tehdejší československé úřady v obavě z doutnajícího nacionalizmu prozíravě zakázaly vyvěšování německých vlajek a praporů. Trasu průvodu tak zdobilo jen nevídané množství čerstvých břízek a zelených girland. Zfanatizovaní Svoboďáci si vše vynahradili 8. 10. 1938 při frenetickém vítání říšského vojska po zabrání Sudet nacistickým Německem. K nastoupeným šikům promlouval z provizorní tribuny pod záštitou mariánského sousoší tehdejší starosta MUDr. Franz Breuer. Mnozí z vítajících soukmenovců se spolu s řadou nevinných spoluobčanů sešli na náměstí znovu v roce 1945 před objektivem Vlastimila Háka při kruté odplatě, kterou byl tak zvaný odsun většiny místních obyvatel do Německa. Sochy pod lipami zaznamenaly také několik poválečných oslav 1. máje. Ty z roku 1949 jsou na fotografiích zapůjčených z Muzea Podkrkonoší v Trutnově. Z oblíbeného místa řečnil 19. 8. 1945 i ministr školství a osvěty Zdeněk Nejedlý. Ve dnech 12. - 14. 7. 1947 hostilo naše město sokolský slet v Krkonoších, s jehož jásajícími účastníky ukázková masová shromáždění opustíme. I potom kráčely po svobodské dlažbě dějiny v podobě manifestačních oslav 1. májů, svátků osvobození, vítězného února, říjnové revoluce, tryzen za zemřelé státníky, „revolucí" v roce 1968 i 1989 a ani to není v mnoha případech nic k chlubení. Je jen na pamětnících těch událostí a na čtenářích, jestli jsou ochotni zapůjčit další fotografie k pokračování.
In.: Svoboda fórum XXIII. ročník, číslo 750, květen 2012