Je léto, čas dovolených, cestování a poznávání nových krajů. I přes klasické „všude dobře, tak co doma?" ale ani mnoha místním rodákům, přesvědčeným, že znají své město jako ty příslovečné „staré boty", jistě neuškodí seznámení s názvy částí, míst, koutů a uliček staré Svobody nad Úpou. Nebojte se, že vás na pomyslné procházce budu zatěžovat původními německými názvy, z nichž mnohé ani přeložit nejdou. Jako mnoho podobných míst v údolích vodních toků rozdělovala základní orientaci našeho městečka řeka Úpa. Její pravobřežní část byla tak zvanou Zimní stranou a levý břeh Letní. Jiným dělítkem bylo náměstí. Historická část směrem ke kostelu bylo Dolní město a od radnice na sever Horní. Páteřní komunikace, dnešní ulice 9. května, byla prostě jen Hlavní.
Procházka místopisem staré Svobody nad Úpou
Zato ulice a uličky, vybíhající z ní na obě strany (mnohé dnes zaniklé) svá historická jména měly. Pekařskou uličkou nebo též Hübnerovou se už dnes do Lipové aleje nedostanete a nepřístupná je i Lékárenská ulička, kdysi Karlova, směřující k už neexistující železné lávce přes řeku. Ulička proti ní směrem k Janskému potoku se jmenovala Josefova. S ní souběžná je Školní a taky někdejší Fiebigerova ústící do dnešní Kostelní uličky, která se ale v dřívějších dobách jmenovala Kühnelova. Vlastnická jména byla v minulosti velmi obvyklá. K nim patří i dlouho tradované pojmenování Na Feixu se zaniklou kapličkou pro část dnešní Sluneční stráně. Jiná její část, na které byl v roce 1888 zřízen nový hřbitov, se jmenovala Hliniště. Vše zaštiťoval všeobjímající název celého kopce Kraví vrch. Na jeho jižním úpatí, tehdy ještě na katastru obce Mladé Buky, kde býval podle tradice kamenolom (doslova Steingrube), je od roku 1871 nádraží. Část zástavby podél Janského potoka pod novou silnicí do Janských Lázní znali starousedlíci jako Malou stranu, zatímco původní cesta vybíhající z náměstí k hotelu a později ozdravovně Císařské lázně přes Školní vršek je dnes Horská ulice. Na rozlišení od radničního trhového náměstí byl plácek v sousedství původní pošty s meteorologickou staničkou z roku 1930 nazván Malé náměstí. Z něho pokračovala hlavní ulice přes most do aleje vzrostlých kaštanů jako Nádražní. Podle prvních tří budov ve svahu pod Muchomůrkou, známou od postavení charakteristického altánku zprvu spíš jen jako Houba, původně ale Šibeniční vrch, se místu říkalo Třídomí. Alej od Muchomůrky k Duncanu nesla jméno samotného císaře pána Františka Josefa I. a dnešní Stará alej se po první manželce továrníka Prospera Piette Rivage jmenovala Hedvičina. Rodina Piette se ostatně zapsala do místopisu i názvy dalších cest. Spojnice Maršova I. s Janskými Lázněmi byla dlouho Piettova promenáda. Za hotelem Prom byl nedávno obnoven rozcestník z roku 1901, od něhož k Duncanu vede Holubova cesta pojmenovaná podle Piettova spolupodnikatele a švagra Franze Holuba a na opačnou stranu k Muchomůrce cesta Paulina, podle jeho manželky rozené Piette. Růženinu cestu po Prosperově druhé manželce Rose od papíren na Rýchory s dochovaným pamětním kamenem snad ani není třeba představovat. (Již méně se ví, že téže Rose Piette byl připsán i parčík u kostela sv. Josefa v Maršově I.). A po trase dávné Slučí stezky ze Svobody proti proudu Úpy na maršovský Nový Svět vede dnes část turistické naučné cesty Via Piette. Rozsáhlé pozemky nad farou u někdejšího Holubova statku, který přestavěl na rodinný pension Tomáš Čermák, jsou v archivních dokumentech zmiňovány jako Mateční louka. Po ní vedla dnes již méně užívaná Helenina cesta k Heleninu prameni na Janský vrch, pojmenovaná podle manželky pozemkového vlastníka Hugo Wiharda rozené Haase, která jen tak mimochodem právě v srpnu (18.) slavívala narozeniny. Asi nikoho moc nepřekvapí, že to byla švagrová Prospera Piette. I její zmiňovaný manžel, pruský komerční rada Hugo Wihard, lnářský podnikatel z Lubavky a od roku 1868 majitel panství Vlčice, měl svou romantickou promenádu. Ze Svobody podél Janského potoka kolem altánu u Císařského pramene až k lázeňské kolonádě. V současnosti nově odlesněná hrana proti DPS nesla majetnické jméno „Hantscherrand" jehož překlad už dnes nikomu nic neříká, stejně jako sousední vrch Klippelberg, přeložený hned po válce s neznalostí souvislostí jako Čepelí vrch, což se zákonitě neujalo. Také v tenkrát samostatných obcích Maršov I. a II. lze najít dostatek místních i pomístních oficiálních i jen ústně tradovaných jmen. Pojmenování významných usedlostí a k nim přilehlých pozemků, ale i potoků či kapliček, vycházela většinou tradičně ze jmen majitelů a s léty zanikla, stejně jako celé bloky domů se svými zákoutími při výstavbě panelového sídliště a rychlostní silnice v poslední čtvrtině minulého století. Patří k nim Justův mlýn za dnešním hotelem Prom, jehož součástí je bývalá Metzenauerova vila, Růženin dvůr (opět Rosa Piette) pod Lesním domem nebo třeba vila Duncan textilního podnikatele a anglického diplomata sira Frederika Williama Duncana. K těm zajímavějším se dá jistě přičíst Milionový náhon, na kterém opravdu byly prostavěny miliony, Medvědí hora s populární Medvědí jeskyní, o které téměř všichni slyšeli, ale málokdo u ní byl i familiérní a v této nářeční podobě těžko přeložitelný název „Telke" pro terénní prohlubeň v lukách na hranici Maršova I. a II. Zná někdo ještě jiné místní a pomístní názvy z nejbližšího okolí?
Laický schematický náčrtek k místopisu města Svoboda nad Úpou podle kresby prvního poválečného kronikáře Františka Koudelky (bez měřítka).
Retrospektivní plánek obce Maršov I. z 23. 10. 2000, otištěný v časopisu obyvatel vysídlených z okresů Trutnov a Vrchlabí „Riesengebirgsheimat".
In.: Svoboda fórum XXIII. ročník, číslo 753, srpen 2012