Freiheit

Mezi krajinné prvky přispívající k neopakovatelnému geniu loci historických sídel patří stejnou měrou jako seskupení architektonických objektů, starobylých komunikací, geologických zvláštností či říčních toků i památné stromy. Už v září roku 2006 vytipovali lesničtí odborníci Zdeněk Balcar st. a Jiří Bernard st. při evidenci městské zeleně ve Svobodě nad Úpou několik takových starých a zajímavých stromů navržených k ochraně. Na prvním místě tohoto seznamu je listnáč s charakteristickým kopulovitým habitusem v jehož větvoví prožívaly své dobrodružné hry početné generace svobodských kluků. Ti předváleční v první polovině minulého století ho podle vzpomínek jednoho z nich, syna někdejšího kronikáře Bernharda Hampla, ve své mateřštině nazývali výstižně „hohlen Baum". Je to nepřehlédnutelná a velmi fotogenická převislá forma buku lesního (Fagus sylvatica L.) v Kostelní ulici vedle domu č. 407 naproti kostelu sv. Jana Nepomuckého.

Jeho stáří se odhaduje na zhruba 150 let, takže se dá říci, že už dost pamatuje. Bohužel zatím se nikde neobjevil záznam o jeho vysazení. Snad byl ještě součástí starého hřbitova na východním předpolí kostela, zrušeného v roce 1888 v souvislosti se založením nového na Sluneční stráni. Dřevěná chaloupka s původním čp. 7 však musela existovat už při prvním číslování domů ve Svobodě nad Úpou za panování Marie Terezie v roce 1768 (podle kroniky) a je s určitostí zachycena na tzv. indikační skice ke stabilnímu katastru z roku 1841, kdy v ní podle soupisu farníků bydlela jedna ze starobylých svobodských rodin Baudischů. Teprve v roce 1927 postavili na jejím místě se stejným číslem dvougenerační zděnou vilku pánové Jirka a Wolf. Bez respektu k historii byl dům, stejně jako řada dalších v centru města, necitlivě přečíslován na konci minulého století. V sousedním domku s číslem 9 bydlel věhlasný místní fotograf Josef Jeschke a díky jemu se krásný strom v různých fázích vzrůstu zachoval na několika pohlednicích. Na první jsou vlevo již neexistující domky č. 8 a 7 a čelně v místech dnešního Domu s pečovatelskou službou zaniklé zahradnictví Josefa Fiedlera č. 4. Na druhé je téměř totožná situace, jen náš krasavec je poněkud košatější a vedle něj už stojí nový dům č. 7. Druhá dvojice obrázků je situována z druhé strany téměř ze stejného místa s ústředním motivem svobodského chrámu Páně. Je jen nechtěnou hříčkou náhody, že pro evidentně mladší pohlednici z období připojení pohraničí ČSR k Německu si obchodník Gustav Seidel z místního papírnictví vybral starší negativ. Jen tak lze mezi kostelní věží a fotoateliérem Jeschke spatřit vzácný pohled na pomník svobodských občanů padlých v první světové válce. Monumentální dílo trutnovského sochaře Emila Schwartnera s postavou svatého Michala v rytířské zbroji a bronzovými deskami se jmény obětí neodolalo sběru barevných kovů pro potřeby válečného průmyslu v té druhé. Zbytek zničili jurodiví „hurá vlastenci" (naši otcové a dědové) v květnu 1948 v průběhu jedné z „dobrovolných" brigád Národní fronty. Mohutnější koruna buku na druhém snímku už takový průhled neposkytuje, přestože je pohlednice poslaná poštou už v roce 1932. Na obou je vlevo od kostela před současným vstupem do sakristie patrná stavbička někdejší hřbitovní kaple a později márnice z původního, zdí obehnaného, starého hřbitova. Na jejím místě stály až do loňska mohutné smrky. Poslední fotografie jsou pořízeny koncem srpna letošního roku.

In.: Svoboda fórum XXIII. ročník, číslo 755, říjen 2012