Freiheit

Nějaký ohlas na tuto rubriku přece jen někdy pronikne až k mému sluchu, a tak jsem smířen s tím, že větší počet čtenářů má vždy jakákoliv zmínka o lidech než popisování dávných historických událostí nebo např. architektury. Na příběhy našich současníků, pokud možno nedávné, na které si většina z nás ještě pamatuje nebo je důvěrně zná aspoň z vyprávění, doplněné navíc fotografiemi, veřejnost reaguje. Jenže kde stále brát, když hlavně fotografické dokumentace není nazbyt a ani největší kritici (ale ani sympatizanti, jsou-li) nejsou zpravidla ochotni cokoli ze svých rodinných „archivů" nabídnout k okopírování. (Těm několika čestným výjimkám upřímně děkuji). Nemluvě o tom, že prostor pro fantazii je tak mnohem menší než třeba při prezentaci sběratelských drobností. Místo hlubšího ponoru do určité problematiky tak mohu opět nabídnout jen jakési pel - mel z vlastních zdrojů. Tentokrát je to několik spolkových, sportovních či pracovních kolektivů.

Nejdál do minulosti jsem si dovolil sáhnout pro unikátní snímek zakládajících členů nejstaršího svobodského spolku dobrovolných hasičů z depozitáře Muzea Podkrkonoší v Trutnově. Jména vašnostů, kteří se v roce 1868 nechali zvěčnit se bohužel nedochovala, což jim na zásluhách nijak neubírá. Jedním z nich by však určitě měl být první velitel a pozdější starosta města Josef Finger. Jejich následovníky z požárního družstva Krkonošských papíren zastižené při nějaké požárnické (tenkrát se děti říkalo hasičům požárníci) na Kateřině u Chotěvic většinou ještě ve Svobodě potkáváme. Jen pro osvěžení paměti to jsou Kučera, Havlíček, Carda, Huptych, Leško, Krčmář, Tlachač a v pokleku bratři Hofmanové a Šafář. Anonymní Svoboďáci jsou pro změnu na snímku z roku 1923, kdy členové Německého svépomocného spolku ve Svobodě nad Úpou slavili 25. výročí jeho založení. Za pozornost jistě stojí, že ač to není relativně zas tak dávno, není mezi nimi ani jedna žena. Mezi zahrádkáři se jich o několik desetiletí později sešla 11. dubna 1987 na brigádě v lesní školce v Mladých Bukách téměř polovina. Také je mají ti dospělejší ještě stále „ve voku", i když mnozí už dávno zahrádkaří na nebeských rolích. V zadní řadě stojí Pejos, Dubská, Davidová, Bischof, Patzelt, Rusová, Ruse, Patzeltová, Mindžák a Kratzer. V podřepu Matysková, Bekrová, Bekr, Toman, Morávková, Šafář, Hofman, Baranec. Od zahrádkářů je to jen úkrok na zelenou trávu. Fotbal určitě neobjevili pro místní hřiště teprve noví osídlenci po roce 1945. Už před válkou si při prohánění mičudy ukopávali palce často ještě bosí němečtí chasníci, o čemž svědčí snímek z roku 1939. Jsou na něm kluci Gallovi, Frenzel, Erben, Hofer, Just a další. Do jejich stop ve vydupané trávě za Sokolovnou a později na městském stadionu naběhly celé generace čutálistů, ať již z TJ Tatran nebo současného SK MFC Svoboda nad Úpou, podnikových mužstev místních papíren, či účastníků různých příležitostných „srandamačů". Jednu takovou jedenáctku už na pohled starších pánů v dresech KRPA tvořili koncem 50. let minulého století Ženko, Kalhous, Kysela, Stárek, Pírko, Sucharda, Hynek, Kubalák, Šafář, Staněk a Šimek. Ani mladší sportovní generace nehrály jen baseball, jak dokládá školní volejbalové chlapecké družstvo ve složení: Slanina, Fišer, Rýdl, Stránský, Hofman, Herclík, Novák a Šolc, dnes už taky vážených otců rodin. Herce ochotnického divadla představil článek v jednom z předešlých čísel SF. Všem nadšencům, usilujícím o jeho znovuoživení je věnován snímek krušných začátků divadelního kroužku tehdy ještě Úpských papíren. Na otevřené korbě podnikového náklaďáčku převážejícího skrovné kulisy je zcela vlevo spiritus agens herecké družiny Josef Kouřil. Kde jinde skončit, než právě u papíren, které v minulosti zaměstnávaly velmi početnou část svobodských obyvatel. Zaměstnanci údržby, mají na uvedené fotografii z počátku 60. let většinu. Ta hrstka dosud žijících se jistě pozná, ostatní snad připomene jmenný seznam. Při rozloučení s Josefem Ilnerem (uprostřed s kyticí) se sešli (stojící zleva) František Sucharda, Čeněk Skrbek, Karel Rýdl, Milan Spilka, Milada Fingerová, Jaroslava Špindlerová, Jaroslav Vávra (v čepici), Libuše Krčmářová, Josef Staněk, Stanislava Košťálová, Bohouš Kalhous, Jaroslav Vítek, již zmíněný pan Ilner, Karel Ledr, Bohumil Scháněl, pan (Pavel?) Šulc, Karel Vacek, Jaroslav Mrština a v přední řadě Josef Finger, Antonín Novotný, Josef Mandys, Michal Havran, Walter Souček, Josef Šimek, Antonín Rieger, v lodičce Bohuslav Krčmář, František Stárek, Zdeněk Zaňka, František Šafář a ležící Václav Kopecký.

 Pokud se vám zdá, že se mnohá jména v různých partách opakují, je to tím, že někteří občané bývali obzvlášť činorodí nebo jde o několik generací z jedné rodiny.

In.: Svoboda fórum XXIII. ročník, číslo 756, listopad 2012