Pour féliciter, péefko neboli novoročenka, původně kartička s přáním do nového roku, je v českých zemích rozšířená více než jinde ve světě. Dokonce ve Francii se v současnosti prý toto slovní spojení, značící doslova „k blahopřání; místo blahopřání", přeneseně „pro štěstí", v souvislosti s Novým rokem vůbec nepoužívá. U nás ho ve všeobecnou známost uvedl údajně už v 19. století nejvyšší purkrabí Království českého hrabě Karel Chotek z Chotkova, pro něhož byla francouzština samozřejmou jazykovou výbavou. Jiné prameny přisuzují prvenství v použití slov „Pour Féliciter" na grafickém novoročním blahopřání malíři Viktorovi Strettimu. Zkušenější sběratelé mincí jistě namítnou, že úplně první byla unikátní „firemní" novoročenka z pražské mincovny vyražená ve formě malého groše Rudolfa II. v roce 1606 s německým nápisem „ZUM NEUEN JAHR".
Novoroční přání
Zůstaňme však při zemi a jen u papíru, i přesto, že vedle originálních grafických technik jsou velmi rozšířené právě novoročenky ražené z různých kovů, přání na dřevě, na textilu, skleněná, porcelánová... V současnosti především fotografická a ať se nám to líbí nebo ne, tak v duchu doby stále víc jen elektronická. Ať už v jakékoli podobě jsou nejen slovním sdělením, ale i uměleckým dílkem, jehož smyslem je potěšit a mnohdy i pobavit adresáta (u těch podnikových třeba i bezostyšně nabídnout zboží) a bezděčně i něco důvěrného vypovědět o odesílateli. Univerzálních přáníček rozličného provedení i vkusu je na trhu habaděj. Přesto se stále najde mnoho jedinců, kteří se chtějí nějak odlišit. Vyrobit si vlastní pf je jen věcí nápadu, chuti, času nebo financí (to když konzervativně setrváváme u posílání autentických grafických listů od renomovaných výtvarných umělců). Sbírání novoročenek je rozšířenou sběratelskou disciplínou, a pokud by se našel jedinec, kterému by stálo za to shromažďovat jen ty moje, měl by k dnešnímu datu už docela pestrou kolekci. V mém archivu bohužel nejsou a dnes si už jen matně vybavuji nápadité autorské grafiky přítele Feryho Landgrafa, citáty či pozdější repliky starých pohlednic, péef ze šlarafského období, Krakonošoviny nebo narcistní autoportréty. I když jde tentokrát o téma ryze osobní, je to bez falešné skromnosti také droboučký střípek svobodské historie; o pár novějších ukázek se s přáním všeho nejlepšího v nadcházejícím roce s magickou třináctkou rád podělím.
In.: Svoboda fórum XXIV. ročník, číslo 758, leden 2013