Freiheit

Nebo aspoň zpívala. V dobách téměř bez pasivních kulturních lákadel - představte si, milé děti, že nebyla televize ani PC, žádné CD, DVD, MP3, tablety, notebooky nebo multifunkční mobily, dokonce ani to předpotopní kino. Lidi se museli bavit navzájem, a tak vznikaly nejrůznější zájmové spolky. Ve Svobodě nad Úpou byl ještě v hloubi 19. století založen, záhy po spolku divadelních ochotníků, v květnu 1878 smíšený (původně pouze mužský) pěvecký sbor Harmonie, inspirovaný nepochybně starší jmenovkyní v Trutnově. Nebýt nešťastných událostí po skončení II. světové války, kdy většina svobodských zpěváčků musela opustit své rodné hnízdo, slavil by sbor právě letos 135. výročí svého trvání. Často úzce spolupracoval s uvedenými divadelníky nebo s městskou kapelou a na programu měl široký repertoár včetně světových klasiků. Po výstavbě tělocvičny v roce 1897 vystupovali pěvci především zde, předtím, ale i potom v sále hotelu U města Vídně v budově současné pošty, v hotelu Sněžka v hlavní ulici (drogerie čp. 423) nebo v sále hotelu Radnice. Přenesme se proti času do let, kdy Harmonie slavila v plné síle kulaté půlstoletí. Ve Svobodě se při té příležitosti konal ve dnech 26., 27. a 28. května 1928 5. župní pěvecký festival se společenskou smetánkou z řad místních podnikatelů v čestném výboru, bohatým programem a hojným počtem návštěvníků. Z té doby se zachoval pamětní tisk z místní Feixovy tiskárny (nesoucí bohužel důkaz o tom, že i v nejlepších rodinách mívali na půdě myši) příležitostný odznak a hlavně vzácná fotografie tehdy téměř padesátičleného sboru, nastoupeného před fotoateliérem Josefa Jeschke u kostela.

První muž v první řadě zleva je známá postava svobodského kulturního života, hoteliér Alois Kühnel narozený 12. 7. 1871, řečený „Kühnel papa", který byl 40 let regenschorim v místním kostele sv. Jana Nepomuckého, 25 let sbormistrem Harmonie a kapelníkem vlastní domácí kapely. Po jeho levici sedí úřadující předseda spolku Adolf Ernst. Vedle celé řady dalších jmen svobodských občanů, počínaje MUDr. Josefem Breuerem, pozdějším starostou Franzem Thammem nebo v první řadě od pánů vpravo sedící paní hostinské Kühnelové a hned vedle ní hospodské z dnešního hotelu Pod pralesem v Antoníčkově údolí paní Peschke, si dovolím upozornit ještě na chlapíka s vysokým čelem ve světlém obleku uprostřed snímku. Je to průkopník lyžování a majitel prvních lyží ve městě, obchodník Josef Formann z dnešního čp. 537. A vsadím se, že ani pamětníci nepoznají v dvaadvacetiletém mladíkovi s bujnou kadeří, stojícím vpravo ve třetí řadě před poštovní schránkou, někdejšího populárního spoluobčana Huberta Wurbse.

Poslední obrázek nesouvisí s předchozím textem jen zdánlivě. Náhodná trojice občanů s rozdílnými osudy, pózující pod lipami na náměstí Svornosti, vyjadřuje také jistou harmonii. Vlevo stojí někdejší zpěvák Hubert Wurbs, tak jak jsme ho znali, svobodský rodák s čistým štítem, který mohl ve svém rodišti zůstat i po poválečných turbulencích. Paní Ruhsová z čp. 170 ve Staré aleji to štěstí neměla a zde je při návštěvě své domoviny v době politického uvolnění počátkem šedesátých let. Řidič linkového autobusu Škoda 706 RO z ČSAD Trutnov Jaroslav Háž zastupuje první generaci nových obyvatel Svobody nad Úpou po roce 1945.

In.: Svoboda fórum XXIV. ročník, číslo 762, květen 2013