Nejen cesty Páně jsou nevyzpytatelné. Zajímavé může být i putování zdánlivě obyčejné rodinné fotografie, která za necelé století své existence několikrát změnila majitele, aby opsala zajímavý oblouk z Freiheitu do „Freiheitu". Podle vývěsního štítu na fasádě i vtlačeného firemního razítka je nad slunce jasnější, že je dílem renomovaného fotoatelieru Josefa Jeschke ze Svobody nad Úpou z meziválečného období minulého století. První přípisek na rubu psaný kupodivu česky obyčejnou tužkou pochází s pravděpodobností hraničící s jistotou od původního majitele. Kdo jiný by si ostatně napsal poznámku: „etrichovi u kterých jsem byl v krkonoších 6 neděl." (doslova). Etrichových bývalo ve Svobodě spousta. Prvně je jméno uváděno v knize hraničních protokolů už v roce 1668. V polovině 19. století obývali Etrichové v městečku celkem devět domů. A většinou patřili k těm zámožnějším rodinám, z nichž vzešli kromě známých průmyslníků v čele s průkopníkem letectví, konstruktérem Igo Etrichem i někteří starostové místní samosprávy. Ti, kteří ve Svobodě zůstali až do osudného roku 1945, byli nuceně vystěhováni. Zjistit, kdo jsou svatebčané na snímku, bude nejspíš zapeklitý oříšek. Kdo ví, co se dělo dál s fotografií? Pozdější perem psané sdělení: „Etrichova rodina před fotoateliérem" jen papouškuje, co je zřejmé a napovídá na známý nešvar začínajících sběratelů pohlednic. Stejně jako označení RRR v pravém dolním rohu, jímž chtěl autor zřejmě navodit zdání vzácnosti a tím i maximální ceny na sběratelském trhu.
Dlouhá cesta domů
Následně vstoupil do hry pensionovaný poštovní inspektor pan Emil Rindt z Německa, rodák z Hostinného (*1921) a v oboru poštovní historie sběratelská extratřída. Koncem minulého století už si psal v regionu s kde kým, od institucí a známých sběratelů po každého zájemce o historii, o kterém se dověděl. Za jakých okolností obohatila jeho unikátní kolekci archiválií právě uvedená fotka, se lze jen dohadovat. Loudit uměl přesvědčivě. Důkazem, že ji opravdu získal, jsou jeho nezaměnitelné rukopisné německé překlady zmiňovaných poznámek. Po jeho smrti se jistá část pohlednic z jeho sbírky objevila na sběratelské burze v Hradci Králové. Tuto konkrétní fotopohlednici nabízel k prodeji v říjnu 2013 jeden zavedený německý antikvariát na Internetu. Nebyla ani moc drahá, tak se zas vrátila do místa svého vzniku. Tím ale pohádka nekončí. Vyrojily se další otazníky. Nejsnadnější odpověď je na místo expozice. Oba domy v Kostelní ulici dosud stojí, i když prošly řadou stavebních úprav, především v rozmístění okenních otvorů. Fotograf Jeschke bydlel v tehdy zánovním domě, postaveném na místě původního čp. 9. Po nedávném přečíslování historického centra Svobody nad Úpou má nesmyslné číslo 409. V živnosti pokračoval po válce Jindřich (Mojda) Černý a dnes je to rodinný dům manželů Eliáškových. Vedlejší stavení vpravo, je čp. 172, v němž v té době provozoval zámečnickou dílnu mistr Franz Khun. Po roce 1945 pak Josef Břinčil a v současnosti jeho vnuk Dušan Veverka. Otevřený vůz s třemi řadami sedadel, pro který se vžil název „faeton triple", je nejspíš speciální úprava některé menší regionální karosárny, z nichž se přímo nabízí vrchlabská firma Theodor Petera. Ani opravdovým znalcům se však nepodařilo stoprocentně určit značku vozidla, vyrobeného pravděpodobně kolem roku 1925. Některé indicie jako paprsková kola, kolmé přední sklo, listová pera, maska chladiče i větrací žebrování kapoty motoru nebo tvar světlometů korespondují s jinými vozy značky Laurin a Klement (potažmo Škoda) nebo Wanderer. Pro ten hovoří řízení vlevo, obvyklé v té době u zahraničních strojů, kde se jezdilo po pravé straně vozovky. Tuzemští výrobci umisťovali volant vpravo. V obráceném gardu na přání zákazníka vesměs až po roce 1930. Svobodští i janskolázeňští dopravci, kterých bylo několik, obě uvedené značky vlastnili a Peterova karosárna podle zachovalé dokumentace obě bez udání bližších podrobností karosovala. Identifikovat šoféra tohoto nevšedního automobilu nebo ostatní pasažéry (údajné Etrichovy) by bylo hádání z křišťálové koule. Přesto jakékoliv zpřesňující podrobnosti k uvedenému snímku uvítám.
Nepublikováno