Freiheit

Častý povzdech pamětníků, nostalgicky vzpomínajících na sněhovou nadílku ze svých dětských let, pro kterou se vžil název „Ladovská zima", nemá v dlouhodobém sledování počasí žádnou oporu. Během lidského života se v našem zeměpisném pásmu střídají zimy studené i teplé, s bohatou sněhovou pokrývkou i téměř bez sněhu, relativně krátké i trvající několik měsíců, mrazivé, větrné, blátivé, vynikající i nanicovaté - bez jakéhokoliv řádu a zcela náhodně, vrtkavě a proměnlivě, jak to dokáže jen počasí. Přestože naše městečko leží v horách, dokonce v těch nejvyšších v Česku, je v množství dobových pohlednic věnován zimním námětům jen nepatrný zlomek. Většinu z nich zachytil svým fotoaparátem svobodský fotograf Josef Jeschke, jehož negativy vyšly ještě několikrát po roce 1945 přičiněním národního správce jeho fotoatelieru v Kostelní ulici Jindřicha (Mojdy) Černého a dokonce i po roce 1950 s logem vydavatele národního podniku Orbis. Několik zachovalých barevných diapozitivů nedoceněného místního fotografa, zapůjčených laskavě někdejším občanem Svobody nad Úpou, kamarádem Petrem Kvačkem, navozuje atmosféru zasněženého maloměsta ve válečných letech s přívaly sněhu. Bohužel se nepodařilo je datovat úplně přesně, ale nadprůměrně bohatá na sníh byla zima 1941/1942 a další hned1943/1944. Obě byly navíc i studené a dlouhé (od října do května). Z druhé poloviny minulého století už je fotografií habaděj, tak využijme jedinečnou příležitost k zimní procházce starou idylickou Svobodou, kterou z osobního prožitku většina z nás nepamatuje.

První snímek představuje pohled na dům s fotoateliérem průhledem z křižovatky někdejší Fiebigerovy a Kostelní (tehdy ovšem Kühnelovy) uličky. Vlevo je vyhlášený Kühnelův hostinec, v současnosti zcela přestavěný na byty. Vpravo už tenkrát zchátralý a dnes již neexistující dům čp 10, ve kterém během let bydlelo několik generací s příjmením Wanka. Dva záběry z hlavní ulice působí na první dojem, jakoby se ve Svobodě zastavil čas. Teprve při bedlivém prohlížení detailů lze zaznamenat řadu drobných změn. Když pominu barevné tónování omítek, které se od té doby možná i několikrát změnilo, zaujme sporé pouliční osvětlení a změť drátů elektrického a telefonního vedení na střešních konsolách. Zmizela většina nadedveřních balkonů a změnily se dveřní a okenní otvory. Přibyla parkující auta, pouliční ruch je v podstatě stejný. Jen se přesunul z vozovky na udržované chodníky. Vedle vyčuhující žlutočerné dopravní tabule na levém snímku, udávající směr na Janské Lázně a Vrchlabí, je na domě s dnešním čp 509 německy označená malířská firma Wilhelma Wolfa a v sousedství řeznictví a uzenářství Richarda Etricha. Vývěsní štíty po levé zastíněné straně ulice by se jistě daly také identifikovat pomocí dobového adresáře, ale na to je prostor článku malý. Vedlejší snímek je z Malého náměstí s tehdy ještě přístroji plně vybavenou meteorologickou staničkou. Za ní je zavřená výloha obchodu se střižním zbožím paní Hildy Paulusové se zábranou, varující před hrozivým sněhovým převisem na střeše, kterýžto místní problém se od té doby taky nezměnil. Vedle je nenápadná fasáda prosperující Peterovy cukrárny, dnes Hotel Ski - barevná slupka s prázdným obsahem. Je zřejmé, že sníh, vyklizený z ulic jednoduše do stran, vydržel až do jarního tání. Nikoho možná před těmi zhruba 70 lety ani nenapadlo lamentovat, že na obecním úřadě zase zaspali. Následující čtyři černobílé fotografie z téhož období, obohacené o pohled na zasněžené náměstí, nepotřebují komentář. Negativy používal na pohlednice pan Černý ještě po válce. Pohlednice poslaná v roce 1937 představuje ozdravovnu pojištěnců, pozdější lesnickou školu. Zimní náladu v noční Svobodě se starobylými malebnými dřevěnými domky a Mariánským sousoším pod lipami na náměstí zachytil fotograf Franz Tippelt z Poříčí u Trutnova. Příspěvkem svobodského vydavatele Edwina Thomase z původního čp 39 do kolekce zimních pohlednic ze začátku 20. let je celkový pohled na zasněžené město z Kravího vrchu a úsměvná úvodní koláž rušné hlavní ulice.

In.: Svoboda fórum XXV. ročník, číslo 770, leden - únor 2014