Freiheit

Páteřní komunikace Svobody nad Úpou, nesoucí od poloviny minulého století název „Ulice 5. května", je oboustranně lemována historickou zástavbou založenou cíleně po velkém požáru městečka v roce 1571, jemuž padlo za oběť 16 domů. Původní dřevěné domky s vysokou lomenicí a podloubím směrem do ulice, charakteristické i pro ostatní hornická sídliště v regionu, např. Žacléř nebo Vrchlabí, byly během let postupně nahrazeny zděnými měšťanskými domy se změněnou orientací střešního hřebene. Z nich nejmladší je bytový dům s nynějším číslem 510.

Při prvním očíslování domů, údajně ještě před císařským nařízením Marie Terezie už v roce 1768, bylo ovšem jeho dřevěnému předchůdci přiděleno číslo 110. Podle tabely poddaných vlastnících domy na panství Vlčice z roku 1754 bylo tenkrát ve Svobodě celkem 99 domů.  Fara s číslem 116 je z roku 1770, čímž je zhruba vymezeno stáří původní dřevěnky. Pokud během doby nevyhořela a nebyla znovu obnovena, je to tatáž, kterou známe z mnoha historických svobodských pohlednic. Podle soupisu duší (knihy obyvatel) farního úřadu Vlčice z roku 1843 v domku bydlel soukeník Josef Wahl, vykonávající současně funkci výběrčího daní. Až do jeho zboření koncem 20. let minulého století v něm Wahlové provozovali prodej látek. V roce 1929 ho vykoupil továrník Václav Schneider, majitel místní strojírny a uměleckého zámečnictví a na získané parcele nechal od stavitelské a projekční firmy Fischer a Hollmann postavit honosný rodinný dům se stejným číslem, splňující všechny tehdejší požadavky na moderní bydlení, včetně ústředního topení, rozvodů elektřiny a teplé i studené vody, parketových podlah, vestavěného nábytku, telefonu a dalších vymožeností té doby. Několik stavebních výkresů spolu s množstvím dalších plánů zmiňované firmy z bedny nalezené v roce 2010 v tak zvané „šatlavě" za budovou radnice krátce před její demolicí, je dnes uloženo v SOkA v Trutnově. V přízemí novostavby si otevřel ordinaci MUDr. Franz Breuer, spřízněný sňatkem své dcery s mladým Hugo Schneiderem, v letech připojení Svobody nad Úpou k nacistickému Německu (1938 - 1945) starosta města. Po roce 1945 se do uvolněného domu nastěhoval zubní technik Josef Kvaček, pozdější horlivý funkcionář mnoha místních spolků a organizací a několikanásobný předseda místní samosprávy - tehdy MNV. Byl proslulý svými obětavými zubařskými zákroky kdykoliv a kdekoli, často doslova v „polních" podmínkách. Obvykle měl k dispozici pouze dezinfekci alkoholem a sikokleště. Komfortní vícegenerační bydlení bylo v minulosti bohužel necitlivě rozparcelováno na několik nájemních bytů podle socialistických norem na velikost podlahové plochy, později přibyly ještě byty v podkroví, čímž ztratil dům hodně ze své jedinečnosti. Původní decentní tvrdou omítku s uměřenými štukovými zdobnými prvky překryl pouťově přeslazený růžový nátěr odpovídající (ne)vkusu doby, jakoby chtěl podtrhnout zpackané přečíslování historicky nejzachovalejšího centra města. Při nedávné stavbě rodinného domku na zahradě „stodesítky" se při zemních pracích objevil zachovalý klenák z místního červeného pískovce z ostění vstupních dveří s čitelným číslem 110, pocházející z demolice původního domu. Důkaz toho, že ani naši předchůdci si se zachováním cenných stavebních památek, nebo aspoň jejich fragmentů, hlavu nelámali.

In.: Svoboda fórum XXV. ročník, číslo 771, březen 2014