Freiheit

Dekorativní džbán na pivo, korbel či holba, co do obsahu spíš tuplák, z německé tvrdé kameniny v základní šedé barvě se solnou kobaltovou a manganovou glazurou, podle všech indicií z některé manufaktury ve Westerwaldu v Porýní, je zhotoven tradiční technikou na hrnčířském kruhu a opatřen stylovou barokní cínovou montáží. Nalepovaný, převážně modrý reliéfní dekor, je ve středovém pásu tvořen třemi opakujícími se vedutami s architektonickými dominantními motivy města Norimberka a krajkovou výzdobou. Nahoře i dole ho ohraničuje nekonečný razítkový pásek se střídavými modrými a fialově hnědými na koso postavenými plastickými čtverci s vyznačenými úhlopříčkami. Na víku je pravděpodobně dodatečně vyryt emblém kovářského a podkovářského cechu, sestávající z podkovy a charakteristického kovářského nářadí, s datací letopočtem 1760 a iniciálami J. P. P. Nádoba patřila s největší pravděpodobností k početnému mobiliáři domácnosti svobodského papírenského podnikatele Prospera Piettte - Rivage jako po léta děděná a vážená rodinná památka.

Uvedené iniciály i období souzní nejvíc s jedním z podnikatelových předků, konkrétně pradědečkem Jeanem Philipem Piette, narozeným v roce 1733 v belgickém městečku Vielsalm v Ardenách. Ctitel umění, filantrop a mecenáš Prosper Piette - Rivage, soustředil ve své prostorné vile v parku na pomezí Svobody nad Úpou a Maršova I. značné množství uměleckých artefaktů se vztahem ke svému starobylému rodu i k regionu Krkonoš. Mnoho historických předmětů, především starých tisků a naučných knih, daroval již za svého života Krkonošskému muzeu ve Vrchlabí, u jehož počátků stál. Velká část jeho majetku připadla po druhé světové válce jako konfiskát československému státu. Vedle továren a obytných budov, výrobního zařízení i uskladněného materiálu, také veškerý osobní majetek, vyjma několika drobností, které si rodina stihla vzít sebou při útěku před Rudou armádou na západ. Hodně cenností zmizelo jistě už při poválečném nekontrolovaném drancování. Část těch nejsoukromějších památek, nábytku, obrazů s portréty předků a osobních dokladů i úředních firemních písemností, byla konfiskačními komisemi rozdělena podle dodnes nepochopitelného klíče do různých institucí, takže je dnes najdeme v depozitářích Národního technického muzea v Praze, Oblastního archivu v Zámrsku či Muzea Podkrkonoší v Trutnově, ale třeba i na zámku Hrubý Rohozec. A nepochybně dosud i v některých místních bytech. Přesto dost autentických předmětů uniklo pozornosti a povalovaly se po méně navštěvovaných zákoutích Pietteho vily i v provozovnách znárodněných Krkonošských papíren. V podnikové truhlárně tak uměnímilovný vedoucí pan Prušinovský dlouho uchovával několik obrazů s honosnými vyřezávanými rámy a fotografických portrétů majitelů, které pokrývaly celou stěnu vedle vchodu. V téže dílně se do 60. let minulého století dochoval uvedený korbel, zcela prozaicky sloužící jako nádoba na olej k mazání strojů. V té době se rozmáhala módní vlna sbírání starožitností, a tak jednoho bystrého zaměstnance z úplně jiného provozu napadlo vyměnit jej za plechovku od okurek a hned měl doma na polici zajímavý exemplář. Povrchní záliby nemají obvykle dlouhé trvání. Pohled na starý krám ho omrzel, a tak časem neodolal mámení opravdového sběratele. Historická památka poté na čas zmizela v soukromé sbírce. Tím ale její příběh určitě nekončí. Informovanost i těch nejprostších lidí se od té doby snad přece jen změnila, takže smutný konec na skládce odpadků v tomto případě, doufejme, nehrozí. Jednou se možná zase objeví v nějaké aukční nabídce nebo v zaprášeném regálu některého regionálního muzea jako odborně jistě pečlivě popsaný kus s evidenčním číslem, ale bez historie.

Nepublikováno