Léto patří dětem. Končí jim škola a s posledním společným výletem i většina povinností, začínají prázdniny, čas her a letních táborů, cachtání v rybníku i ve slané vodě moří, dnes už podle stavu rodičovského konta kdekoliv na světě. Psát na tohle téma je obvyklé novinářské klišé, kterého jsem se na stránkách SF také již několikrát dopustil. Pokusme se na letní činnosti roků minulých podívat z trochu jiného úhlu a nemusí to být jen bajky, jak jsme bosí pásali hejno hus na strništích. Dokumentárních fotografií je v místních rodinných albech jistě dostatek, aby naplnily hned několik publikací o životě ve Svobodě o mnoha stránkách. Rozmařile nabízím několik nových přírůstků v naději, že než se zastupitelé dohodnou na vydání aspoň jedné zásadní knížky, objeví se (snad) další dokumenty.☺
První fotografií se vracím do končícího školního roku 1923, kdy sluníčko dovolilo panu učiteli Soudilovi (v čepici) vyjít s pracovní výukou žáků před školní budovu v Maršově I. na dnešním Pietteho náměstí, aby se i s dohlížejícím panem ředitelem nechali zvěčnit.☺ Děvčata v krojích stála stafáž řečnícímu ministrovi školství, kultury a osvěty Zdeňku Nejedlému na svobodském náměstí u sousoší pod lipami vlastenecky nadšeně. Není divu, psal se rok 1945 a ještě nedávno zuřila válka. Roztržitý profesor jezdíval do Svobody častěji a trvale se zapsal do školní kroniky, ale taky do hospodských šuškaných pověstí dvojsmyslnou hláškou, že mladý vůl je jedlý. V popředí uvedeného snímku jsou ratolesti tehdejších zaměstnanců Československé státní dráhy Sládka, Kacra a Žalského, pracujících na zdejším nádraží. Shodou náhod bydleli všichni na Sluneční stráni. ☺ Také Sokolové, než jim „rudoch zatnul típek" definitivně, uspořádali Krkonošský slet ve Svobodě nad Úpou v roce 1947 s nevídaným nadšením a obětavostí. Cvičenky v kroužku za sokolovnou by mluvou stejně starých současných teenagerů mohly konstatovat, že už sjíždějí deváté gumy. Pokud žijí, hledejte je spíš v Domě s pečovatelskou službou než na hřišti. Šest z devíti napovím - Hrubá, Faltejsková, Musilová, Mocková, Voženílková, Rennerová - dámy jistě prominou, měly vždycky smysl pro humor. ☺ Na pionýrský slet v Trutnově v roce 1960 vzpomínají dnes obě sestry Hynkovy i jejich mladší svěřenkyně s rudými šátky jistě s úsměvem. Mladík, který se k nim vloudil do záběru komunálního fotografa je svobodský Forrest Gump namíchaný s Járou Cimrmanem dohromady. Také byl vždycky čirou náhodou a bez zjevného vlastního přičinění téměř u všeho. ☺ Páni kluci, kteří v roce 1975 nacvičovali na celostátní spartakiádu sestavu s létajícími talíři, měli na secvičné v Mladých Bukách štěstí nejen na sličnou „soušku" učitelku, ale i na krásné počasí. To v Havlovicích při okresním kole zmokli jako myši. (Jestlipak si Míro, pamatuješ, kde sis poranil ten prst?). ☺ Velký náčelník Čenda Skrbek se svým fámulem Zdeňkem Ritterem už dávno posílili šiky svatého Floriána. V polovině května 1987 však ještě větrali hasičský potěr a přitom stihli společně nasbírat kupu železného šrotu. Doufám, že se proto nestal žádný ze zúčastněných v nových poměrech po „sametu" obávaným sběračem kovů. ☺ Slušelo by se ještě podotknout, že tento text nemá sloužit podpoře a propagaci hnutí, směřujících k potlačení práv a svobod člověka ve smyslu § 260 trestního zákona, jak se u materiálů z dob totality alibisticky dělává. Marná snaha, historie se vymazat nedá.
In.: Svoboda fórum XXVI. ročník, číslo 785, červen 2015
