Freiheit

Tak nějak by se nejspíš zeptal intelektuálně nevyzrálý major Haluška řečený Terazky z populárního Švandrlíkova románu Černí baroni, který jsme lačně hltali v samizdatovém vydání na průklepovém papíře na koupališti v Sejfech v létě nastupujícího totalitního bezčasí roku 1970. Dnes, kdy jsme obklopeni značkami a emblémy producentů zboží takřka z celého světa, ví každé malé dítě, že kvalitní logo je základním kamenem vizuální komunikace. Není posláním tohoto článku zabývat se nějak podrobně obsáhlou tematikou podnikového marketingu. Zůstaňme u jednoduchého výkladu, že logo je grafická značka reprezentující firmu nebo instituci obrazově, typograficky nebo kombinací obou možností. Mělo by být výrazné, jednoduché, originální, srozumitelné a snadno zapamatovatelné, aby v záplavě konkurence upoutalo pozornost. Piktogram pro Apple, Niké nebo Playboy jistě není nutno představovat. Stejně tak asi každý bez dalšího vysvětlování ví, co je Coca Cola, Google nebo Sony. A z těch kombinovaných nám klukům určitě samovolně naskočí Jaguar, Johnie Walker a Camel.

Zabrousíme - li do svobodského „dávnověku" najdeme i zde dostatek příkladů. Tak třeba velmi zdařilá značka papírny Piette, tvořená iniciálami majitele Prospera Piette - Rivage, doplněná vlašťovkou byla svého času světoznámou propagací regionální firmy. Výmluvné logo měla i tehdy ještě mladobucká papírna Weisshuhnova. Bílá slepice je vtipný překlad továrníkova jména a zkratka CAWUS neznamená v němčině nic jiného než Carl Weisshuhn a synové. Kolem výroby papíru se v minulosti ve Svobodě nad Úpou „točil život". Univerzální emblém Krkonošských papíren se v šedesátých letech minulého století pokusil změnit místní výtvarník Alfred Landgraf. Jeho návrh se uplatnil při potisku PVC sáčků na děrné pásky. Landgrafův rukopis nese i kultivovaná značka Kulturního klubu slavnostně otevřeného v rekonstruované staré radnici 22. 5. 1974. Vývoj grafického provedení loga dokumentují hned tři značky svobodských „tiskařů" z různých dob. Předválečný vydavatel mnoha tiskovin včetně pohlednic Franz Feix používal početné varianty stylizovaného ptáka Fénixe (snad pro podobu jména) s tiskařským náčiním v pařátech. Od výkladové symboliky neuhnuli ani pováleční národní správci Feixovy tiskárny bratři Volhejnové, jejichž činnost měla jen krátké trvání. Najít jejich jednoduchou značku na dochovaných tiskovinách zas tak jednoduché není. Moderní logo současných následníků, manželů Tomanových, nenechává nikoho na pochybách, kam svou působností patří. A protože mě nikdo nepochválí, musím to udělat sám. Srovnání snad snese i přes půl století stará a vlastní hlavou vymyšlená značka autora. Bez nápadu nejsou ani současná svobodská loga, která by zaplnila několik stránek.

In.: Svoboda fórum XXVI. ročník, číslo 787, srpen 2015