„Únor 1948 se do našich dějin zapsal velmi důrazně. Únorové události vzplály na všech stranách. Jejich plamen zachvátil i obec Svobodu nad Úpou. Spálil, co bylo staré. Zazněly sirény, umlkly stroje. Jednohodinová stávka. Dělníci naší papírny se shromáždili, aby společně vyslechli projev. Pro ochranu našeho společného majetku byla ustavena lidová milice (LM). Zbraně, které odevzdal Svaz brannosti, byly odevzdány na okres. Naše místo je průmyslové, proto je převážně dělnické. Proto také únorové události proběhly u nás bez narušení - klidně. Vždyť 25. únor 1948 byl dílem poctivých dělníků - rukou a mozku".
Na rozloučenou s únorem
Ne, nezbláznil jsem se! Dovolil jsem si jen ocitovat bezobsažné komunistické fráze z poválečné kroniky Svobody nad Úpou, kterými se tehdejší kronikář vypořádal s „Vítězným Únorem", jak vládnoucí strana vzletně nazvala puč, jehož pomocí se dostala k moci. Bible dnešní internetové generace Wikipedie shrnuje události do jedné výstižné věty: „Dnes je vnímán jako přechod od vnějškové demokracie k totalitě, připojení k sovětskému mocenskému bloku, počátek útlaku obyvatelstva, příčina ekonomického úpadku a obrovské emigrační vlny." Dějiny píší vítězové. Pro nás, kteří jsme je žili, žádné - co je psáno, to je dáno - neplatí. Život nás naučil číst mezi řádky a spoléhat na vlastní paměť. Jako poučení pro všechny budoucí kronikáře dodávám. Jediná, věky potvrzená deviza bez ohledu na režimy zní - únor bílý, pole sílí. Goodbye! Únore.
Nepublikováno