Freiheit

...ale mohl by být, namítne věčný optimista. Neskrývaná nostalgie a trochu i závist dýchne na diváka z náhodně objeveného obrázku, ve kterém by jen hodně staří pamětníci ze Svobody nad Úpou poznali výřez z barvami hýřící scenerie systematicky budovaného parku u vily nejvýznamnějšího místního podnikatele Prospera Piette - Rivage. A jen velký znalec poměrů by si odvážil tipnout autora, kterým je s největší pravděpodobností snaživý a nesmírně plodný maršovský malíř Heinrich Bernatschek, podepisující svá díla jako Hans. Narodil se 4. 8. 1894 v Janských Lázních a od roku 1945 je pohřešován. Jeho práce jsou velmi často připisovány jeho stejnojmennému otci, Heinrichu Johannovi (*3. 11. 1869 v Bernarticích), který učil na Pietteho původně soukromé škole v Maršově I., kde v čp. 82 v roce 1912 zemřel. K určujícím indiciím patří nejen to, že měl autor díky rodinnému zázemí k papírenskému podnikateli blízko, ale i srovnání s jeho rozměrným obrazem Maršova I. se školou a kostelem sv. Josefa, který je v majetku potomků vzácného člověka, šlechtice a humanisty, osvíceného podnikatele a mecenáše, „otce Krkonoš" a budovatele uvedeného parku.

Základní koncepci okrasného arboreta, přecházejícího plynule do přirozené přírodní krajiny se vzrostlým bukovým lesem včetně protékající řeky Úpy, narýsoval architekt Moritz Hinträger z Vídně zároveň s plány na honosnou neorenesanční továrníkovu vilu už v roce 1880. Udržovaný lesopark s okrasnými záhony květů a cizokrajnými dřevinami vydržel až do poloviny minulého století, takže si ho mnozí ještě pamatujeme. Zásadní ránu mu zasadila výstavba nové kotelny Krkonošských papíren, která z chátrajícího areálu zmizela jako první, i dosud stojící nevzhledné budovy čističky odpadních vod, sloužící dnes jinému účelu. Část ukrojila i nová rychlostní silnice spojující Trutnov s Pecí pod Sněžkou budovaná polskou firmou Budimex na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let minulého století. Je zbytečné ronit slzy nad rozlitým mlékem. Zatímco na místě podobného zrušeného parku Pietteho papírenského kolegy Weisshuhna je dnes sportovní stadion s novou tělocvičnou, tento krásný kout našeho města zmizel bez náhrady. Dosud však stojí a nezadržitelně chátrá zajímavá vila, již několik let marně nabízená k prodeji a konec konců i architektonicky hodnotné budovy papíren bez provozu, které mají našlápnuto k stejnému osudu, jako již několik továren podniku Texlen v nejbližším okolí. Nelze srovnávat jablka s hruškami, ale přece jen si neodpustím podobný příklad. Rodina Piette podnikala i ve vzdálené Plzni. Také tamní po roce 2000 zaniklá papírna v městské části Slovany je historicky cenným technickým komplexem, jehož elektrifikaci řídil kdysi osobně vynálezce František Křižík. A také tam stávala podobná neorenesanční vila rodiny Piette. Ta bohužel byla novodobým soukromým majitelem, firmou Black Ray, v roce 2008 neuváženě zbořena, dříve než ji liknavý úřední šiml stihnul vyhlásit jako chráněnou nemovitou kulturní památku. Z objektu továrny roste zásluhou občanského sdružení Pilsen Live a kreativního Studia Petrohrad multifunkční kulturně sportovní centrum Papírna, umožňující využití pro koncerty, divadelní představení, výstavy i muzejní expozici. Nabízí se i skanzen papírenské výroby v části se zachovalým strojním vybavením. Plány zřizovatelů jsou velkorysé a setkání mladých designérů Blizzar Bazaar byla jen jedna z prvních vlaštovek. Pod názvem Motokáry Papírna se skrývá nejdelší krytá motokárová dráha v oblasti, Café Papírna nabízí zcela moderní využití industriálních prostor k příjemnému posezení a mezi Plzeňáky má patřičný ohlas. Městský gigant, ve kterém docela nedávno skončil projekt „Plzeň 2015 - Evropské hlavní město kultury", se logicky nemůže srovnávat s „dírou u Hanušovic", kterou se na první pohled stává současná Svoboda nad Úpou. Ale všude žijí lidé a jen na nich záleží.

Nepublikováno