Freiheit

Bylo - nebylo. Jak ten čas letí! Ale spíš bylo, milé děti. Kdesi, za vysokými horami a hlubokými lesy, v malebném údolí městečko je. Něco si o něm dneska vygooglujem. Kde jsou ty hory, kde je ten les? Jak se tam žije? Jaká je nedávná jeho historie. A proč je tak málo sdělná, jindy tak pestrá a mnohomluvná, matka nejednoho zdroje - Wikipedie? Na co nestačí ani hlava dědova, kronika na věky věků uchová. Tak seďte tiše jako myšky, něco vám přečtu z té tlusté knížky. Předkové ji pro vás začali psát, poprvé česky po roce devatenáct set padesát.

„Nový život začíná. Je třeba zaměnit pušku za pluh, kladivo či pero. Je třeba práce. Okrajové části naší vlasti volají. /// Noví osídlenci plně pochopili potřebu obnovy. První starostí MSK (Místní správní komise) bylo zajistit státní majetek. Svršky po Němcích byly za pomoci SNB (Sboru národní bezpečnosti) a členů MSK odneseny do skladišť. Nábytek zůstal v bytech, které byly zapečetěny, a pak postupně byl přidělován žadatelům. Cenné předměty jako zlato, stříbro byly uloženy ve svobodské spořitelně. Kožichy a perské koberce byly uloženy na MSK. Právě tak i hudební nástroje. Rozhlasové přijímače zajistila pošta. Foto přístroje, dalekohledy, zbraně a lyžařská výstroj byly uloženy na místní stanici SNB. Sbírky známek uschovala spořitelna. Též vkladní knížky po Němcích byly deponovány u městské spořitelny. Němci zde usídlení byli určeni do etap pro odsun".

V době kdy vlál na svobodském náměstí transparent Krkonoše jsou naše, obrátilo se město k výrazné většině svých původních obyvatel zády. Z téměř 1 500 obyvatel bylo v roce 1930 ve Svobodě nad Úpou víc než 93% Němců. Po válce byli mnozí zbaveni veškerého majetku a tehdejší terminologií odsunuti do poraženého a totálně zničeného Německa.

„Krásnou událostí pro naši obec byla dne 19. 8. 1945 návštěva ministra školství a osvěty prof. Dr. Zd. Nejedlého. Po projevu na svobodském náměstí odešel do školy, kde do knihy napsal krásná slova: V osvobozené Svobodě - na úpatí navždy již našich Krkonoš, vybojovaných námi v zájmu národa, lidskosti i pokroku... /// 5. 3. 1953 dotlouklo statečné srdce praporečníka míru Josefa Vissarionoviče Stalina. Zemřel proletářský učitel, avšak jeho dílo bude žít, jak půjdou věky. /// 14. 3. druhá rána drásá srdce. Za svým učitelem odchází jeho veliký žák - prezident ČSR Klement Gottwald: Neklesat na mysli... československá úderná brigádo, vpřed! /// 13. 11. 1957 pláče národ, pláče Svoboda nad Úpou. Zemřel nám druhý dělnický prezident soudruh Antonín Zápotocký. Věčně bude žít v našich srdcích..."

Poválečným 1. májům ještě dominoval hold presidentu Benešovi. Noví Svoboďáci však provolávali slávu i senilnímu przniteli české historie, když trousil moudra místo pod jedlí, tak pod lipami. O něm jsme si zapamatovali jen, že na rozdíl od mladého vola, ten starý je nejedlý. Mnozí stáli také čestnou stráž u katafalku jednoho z největších katanů moderních dějin Koby Džugašviliho, kterého jsme si po odhalení kultu osobnosti zakrátko vytrhávali z čítanek. Pár dní poté se jen jeho busta na pódiu před radnicí vyměnila za poprsí našeho vlastního alkoholika s rukama od krve i těch nejbližších přátel. A v roce 1957 stejně vážný tyjátr, když odešel další totalitní ideolog, davem oblíbené ušaté torpédo, jak jsme důvěrně v ústraní říkali Zápotondovi.

„Další rozvoj našeho národního hospodářství postavil náš stát před úkol provést peněžní reformu za tím účelem, aby se zvýšila kupní síla československé koruny, upevnil se její kurs a zároveň před úkol zrušit lístkový systém a přejít k rozvinutému obchodu s jedinými maloobchodními cenami... Od nynějška bude kurs naší koruny svázán s nejstabilnější měnou světa - sovětským rublem. /// 1962! - Zima na vánoce byla zlá. Je málo elektřiny, poněvadž voda vymrzá a elektrárny na přehradách jsou bez energie. Silně vázne železniční doprava. Vlaky zamrzají a mají několikahodinová zpoždění. Vázne přísun uhlí. Dochází k přídělovému řízení topiva. V naší obci dostává rodina 18q uhlí."

Právě lidový harmonikář na prezidentském stolci má na triku největší krádež té doby, měnovou reformu. Ještě pár dní před ožebračením obyvatelstva tvrdil, že naše koruna je pevná. Především drobní střádalové se z finančního šoku dlouho nemohli vzpamatovat. A svoloč amerikanskaja nám v balonech ze západu posílala jen přetiskem znehodnocenou, již tak bezcennou korunu. Jen ti rovnější z občanů údajně sobě rovných si našli cestu k nedostatkovému zboží přes Darex a později Tuzex, jehož poukázky se staly odrazovým můstkem vexlákům po jejich převlečení do sametového kabátu. (Ale to příliš předbíhám). Plánovanému hospodářství škodily podle kroniky nejvíc jaro, léto, podzim a zima. Fronty na běžné zboží vydržely opravdu dlouho.

Dějiny píší vítězové. Některé věčné pravdy nevydrží ani jednu generaci. Čtěte pozorně, milé děti. Nás tenhle apríl stál celý život. (Vybrané tučně vytištěné citáty jsou z kroniky města Svoboda nad Úpou).

In.: Svoboda fórum XXVII. ročník, číslo 794, duben 2016