Freiheit

Těm spoluobčanům, kteří občas zajdou na svobodský hřbitov, jistě v poslední době neunikl zvýšený stavební ruch. Po generální opravě západní části obvodové hřbitovní zdi, prováděné v minulém roce, se v letošním jaru dočkala i část u hlavního vchodu, včetně budovy bývalé márnice. Letitou patinou pokrytá makovice na štíhlé věžičce spustila lavinu dohadů o jejím chybějícím zakončení. Sháňka po dobových fotografiích bohužel nepřinesla jednoznačnou odpověď. Byl na úplném vrcholku nevelké věže, dosedající na střešní hřeben osmibokou otevřenou lucernou, původně vybavenou i zvonkem, prostý kovový křížek nebo jen dřevěná hrotnice? Či snad dokonce větrná korouhvička? Po rozhodnutí, že věž bude za účelem výměny uhnilých dřevěných částí vazby snesena jeřábem a opravena na zemi, bylo již naprosto zřejmé, že se docela objemná makovice otevření nevyhne. Co kdyby byl uvnitř uložen důležitý vzkaz předešlých generací - nějaký drobný předmět nebo listina dokumentární hodnoty, což bývá v podobných případech téměř pravidlem. Ve středu 18. května v pravé poledne byla makovice za účasti svědků s fotoaparáty v pohotovosti v napjatém tichu otevřena. Překvapení jako v srpnu 1966 u otevření makovice z věže staré radnice se ale nekonalo - tentokrát byla prázdná. Dušičkové téma se tak dostalo na červnové stránky a jistě neuškodí osvěžit si v paměti, co o hřbitovech ve Svobodě nad Úpou víme.

Původní pohřebiště se rozkládalo v nejtěsnější blízkosti kostela na jeho východním předpolí, pravděpodobně již od jeho vzniku v roce 1584. Situace se nezměnila, ani když byl protestantský kostelík sv. Vojtěcha (Adalberta) přestavěn v letech 1777 - 1779 tehdejšími majiteli panství Vlčice Schwarzenbergy, podle plánů, které vypracoval zednický mistr Johann Jeschek, na současný katolický kostel zasvěcený sv. Janu Nepomuckému. V roce 1888 musel být hřbitov v centru zástavby z hygienických důvodů zrušen. Pro nový bylo vybráno místo na svahu Kravího vrchu, dnešní Sluneční stráně v prostoru takzvaného „hliniště". V témže roce na svátek Všech svatých byl hřbitov vysvěcen tehdejším farářem P. Wenzelem Fuchsem. O náklady ve výši 7 000 zlatých se podělily 2/3 Svoboda nad Úpou a 1/3 Janské Lázně. První zemřelá, Anna Hamplová z horní části Mladých Buků č. 132 byla do země uložena už 15. ledna 1889. Na hřbitov byl umístěn i monumentální kříž z pískovce zhotovený na náklady obce v roce 1834 kameníkem Josefem Kühnem z Pecky, stojící původně na nevhodném místě na břehu Úpy u mostu ohrožován povodněmi. Dodnes si na něm lze přečíst zbožný nápis, který volně přeložen do češtiny zní: „Na kříži zemřel za nás Pán / V Ježíši sama jest spása / Kdo svého učitele následuje / bude spasen." A stejně jako na pískovcovém ostění vstupu do márnice i datum jeho renovace 1888. Přestože příroda a zub času hlodají neúprosně, stále ještě zůstává na hřbitově řada okázalých rodinných hrobek dávných svobodských i janskolázeňských měšťanů zvučných jmen s bohatou kamenickou a sochařskou výzdobou. Z uměleckého hlediska nejcennější je nepochybně reliéf raněného bojovníka od významného trutnovského předválečného umělce Emila Schwantnera na nenápadné hrobce poštmistra Schröttera. I mezi přibývajícími hrobovými místy s českými nápisy na pomníčcích jsou mnohé s očividnou tradiční úctou k posledním věcem člověka. Hranice mezi rovy obou místních historických etnik je však stále patrná. Druhé místo posledního odpočinku - nezvykle koncipovaný lesní terasový hřbitov s centrálním schodištěm vznikl v kdysi samostatné obci Maršov I v roce 1871, mnohem dřív než sousední secesní kostel sv. Josefa vysvěcený roku 1928. V posledních desetiletích se zde téměř nepohřbívalo a mnoho německých hrobů původních obyvatel bylo poškozeno vandaly. Také zde započaly vykácením přerostlých stromů práce na obnově zajímavého pietního místa.

(foto anti a Pavel Křivka)

In.: Svoboda fórum XXVII. ročník, číslo 796, červen 2016