Stejně nepatřičně jako příslovečná podvržená snůška kukačky do hnízda drobných ptáčků zpěváčků působil netypický dům číslo 66 na náměstí ve Svobodě nad Úpou. Mezi historickou zástavbou řadových přízemních renesančních městských domů s jednoduchou dřevěnou lomenicí předsazenou na sloupech podloubí, nesoucích v sobě neskrývaný odkaz gotického tvarosloví přenesený ze sousedního Slezska, společnou především pro hornická města východních Krkonoš - Vrchlabí, Žacléř, Svobodu nad Úpou a částečně i Černý Důl - podobajících se svým jednoduchým svislým bedněním štítů, zdobených po přestavbách následkem častých požárů nanejvýš střídáním svislého a šikmého kladení prken doslova jako vejce vejci, je nezvyklý tvar barokního štítu krajně neobvyklý a ojedinělý. Žádný jiný není na dochovaných fotografiích ve Svobodě doložen.
V Janských Lázních, po staletí nedílné části Svobody, se podobným štítem s jednodušším opakováním i na střešním vikýři vyznačoval dnes již neexistující mlýn číslo 6 na Rudolfově potoce ve stejnojmenném údolí v sousedství dnešní boudy Plyšanka, který údajně vznikl s výstavbou osmnácti tak zvaných nadačních domů v letech 1677 - 1683 financovaných tehdejším majitelem vlčického panství knížetem Johannem Adolfem Schwarzenbergem. Publikovaná kresba signovaná monogramem WM s datací 1916 je uložena v archivu grafik Muzea Podkrkonoší v Trutnově s označením jako dům Josefa Baudische. Jediná známá fotografie, potvrzující existenci domu v této podobě je kvalitní celkový pohled na město od východu z trutnovského fotoateliéru Anton Carl Pitzek a datováním do roku 1874, kterou lze vidět v Rakouském státním archivu ve Vídni. Domovní číslo na kresbě dokonce dlouho odrazovalo od zařazení do Svobody. I na druhý pokus ho většina badatelů četla jako 90 66, než zvítězil názor, že to jen tak nedbale přepsal autor kresby zkratku Numer pro číslo popisné. Jméno Baudisch bylo v nejbližším okolí poměrně rozšířené. Přímo ve Svobodě nad Úpou je jistý Hans Baudisch uváděn již v berní rule z roku 1654. Trutnovský Dr. Alois Mühlberger ve svém článku v časopisu Ostböhmische Heimat číslo 8 z roku 1930 o Svobodě nad Úpou v 17. století po třicetileté válce, jmenuje na základě urbáře panství Vlčice k roku 1685, mezi místními řemeslníky hned osm Baudischů. Také v soupisu svobodských dušiček, pořízeným farním úřadem ve Vlčicích v roce 1843, kdy bylo v městečku celkem 129 domů je celá řada Baudischů. Z nich pocházel i dlouholetý předseda samosprávy řezník Ignaz Baudisch z čísla 42 nebo první poštmistr a zahradník Ambros Baudisch z čísla 2. A samozřejmě i v době sčítání majitel domu číslo 66 soukeník Ignaz Baudisch, se kterým bydleli v té době synové Vinzens a Franz. Podle sčítacích operátů ani v roce 1900 ani 1910 však žádný Josef. V té době už byl majitelem domu pekařský mistr Karel Maisner. Zcela přestavěn do současné podoby byl dům novým majitelem holičem Josefem Jägrem jako jeden z posledních v této souvislé řadě „radniční" strany náměstí až v roce 1927. To už ale s největší pravděpodobností výrazné barokní prvky z jeho průčelí dávno zmizely. Nejdéle odolávalo modernizaci sousední hospodářské stavení číslo 65, přebudované zhruba před čtyřiceti lety. Z obrázku je patrná i poměrná šířková rozložitost štítu podepřeného čtyřmi tesařsky opracovanými sloupy. Většina historických dřevěných domů kolem náměstí a v páteřní hlavní ulici (dnes ul. 5. května) měla obvykle jen tři nosné sloupy podsíní. Bednění lomenice v okenní části podkroví je ze svisle kladených širokých prken se zalištovanými spárami. Vzniklé postranní trojúhelníky jsou bedněny diagonálně kolmo na krov. Spodní hrana štítu je ukončena vyřezávanou obloučkovou lištou. Vrchní ozdobné předsazení štítu je bedněno klasovitě na střední lištu, kde je také jedno půdní okénko. Nad záklopovým prknem je pobití opět svislé se segmentovým zakončením. Nápadné „oslí uši" po stranách imitují charakteristické voluty zděných barokních štítů. Za pozornost stojí i větrací vikýřky v šindelové krytině střechy. Přestože ze schematické kresby nelze vyčíst, co se skrývá za jednoduchými rámovými dveřmi s plnou výplní, osazenými v masivní kamenné zárubni, je zřejmé, že život rodiny se odehrával v zadním obytném traktu s vchodem do zahrady. Okna v přízemí patří nejspíš řemeslnické dílně nebo obchůdku, jak bývalo v kraji dobrým zvykem. Také vedlejší dům číslo 67 vpravo je proti fotografii z roku 1874 mnohem větší, čili byl přestavěn ještě jednou ze dřeva, než dostal současnou zděnou podobu se změněnou orientací střešního hřebene a zániku podloubí jako u všech sousedních domů. Pečlivé dláždění chodníku i uliček mezi domy je jen autorská licence malíře a sen mnoha svobodských generací, který se vyplnil teprve v 21. století. Na časy, kdy mohli naši předkové korzovat centrem města „suchou nohou" však můžeme jen s nostalgií vzpomínat. (V textu jsou pro snadnější orientaci použita původní popisná čísla domů před posledním přečíslováním historického centra města Svoboda nad Úpou v roce 1999).
Tatáž situace o rovných sto let později. Západní horní roh náměstí Svornosti v červnu 2016. Zleva původní domovní čísla 64, 65, 66, 67 za ten čas narostla lidskou hloupostí o celou čtyřstovku. (Foto autor)
Svoboda fórum XXVII.ročník, číslo 799, září 2016