Freiheit

V duchu proslaveného Rádia Jerevan to vlastně ani nebyli soudruzi z NDR, ale současní přátelé z Bavorska a nakonec i oni jsou v tom nevinně. Úplně na začátku byla nabídka celkem banální zimní pohlednice svobodského náměstí ze sedmdesátých let minulého století na jednom ze zahraničních aukčních portálů internetu. Že ji nejmenovaný prodejce nabízel jako pohled na kostel sv. Jana Nepomuckého, tím jsem se ošálit nenechal. Mě zaujal masivní poutač na děrné pásky, dobový šlágr z místních papíren, matně viditelný dole uprostřed v pozadí v místě současného parkoviště u bowlingu Měšťanského domu. Svého času jej totiž navrhl svobodský učitel a výtvarník Alfred Landgraf. Billboardy mamutích rozměrů hyzdí od té doby obývanou krajinu obzvlášť podél silnic v české kotlině měrou vrchovatou a nikoho už nijak nevzrušují. Tento byl jednou z prvních vlašťovek, měl nápad a velmi brzo zmizel, takže se jeho fotografie vyskytují jen zřídka. I přes opakované výzvy jsem dosud žádnou nesehnal. Domovské vydavatelství vyhnanců ze Sudet, Aufstieg Verlag v bavorském Landshutu, vydává vedle obrázkových kalendářů příležitostně i současné pohlednice z jejich někdejší domoviny. Bohužel použitý papír i kvalita některých snímků je nevalné úrovně a mé přesvědčení, že s výhodou fotoshopu vykouzlím nemožné, se ukázalo jako příliš idealistické. Přesto pohlednici nabízím spolu s populárním citátem vodníka Čochtana v podání Jana Wericha: „Vona byla hezká ženská...a když měla něco na hlavě a stála po kolena ve vodě a stmívalo se a padala mha a vona takhle stála a vy jste se semhle dívala, tak jste měla dojem, že tadyhle někde kousek dál by mohla bejt hezká ženská." Tak se zkuste dívat podobně okouzlenýma očima.

Na udobřenou další střípek do mozaiky zmizelé Svobody nad Úpou. Dům s číslem 181 si generace svobodských čtyřicátníků a starších pravděpodobně ještě dobře pamatuje, jen si možná „na první šlápnutí" nemohou vzpomenout. A přitom, co jsme se kolem nachodili k vlaku i autobusům. Stával přes ulici naproti dnešní restauraci Helena v sousedství areálu uhelných skladů jako výspa na hranici bývalého mladobuckého katastru. Ke Svobodě se navazující část Horních Mladých Buků oficálně připojila teprve při slavnostním slučování obcí 9. dubna 1960. Domek si v roce 1927 postavil na místě rodinné zemědělské stodoly ševcovský mistr Josef Wanka, svobodský rodák (*8. 11. 1903) ze starobylého místního rodu žijícího mnoho let v dávno zaniklém čp. 10, kde se řemeslo dědilo z otce na syna. Po válce ho na verpánku vystřídal pan Ladislav Šírlo. Když ten pověsil řemeslo na hřebík a nastoupil jako vedoucí v prodejně elektrozboží, zmizely plechové rolety z výkladů nahrazených okny a nepotřebná dřevěná ševcovská kopyta posloužila při poválečném nedostatku uhlí jako vynikající palivo. Následně tu bydlel jeho syn Ladislav junior s rodinou (Petrovi děkuji za poslání fotografií). V květnu 1973 byl dům zahrnut do plánu na demolici objektů v souvislosti s výstavbou rychlostní silnice Trutnov - Horní Maršov. Stavět se začalo o rok později. V únoru 1976 zahájila například polská stavební firma Budimex stavbu nového šikmého mostu přes Úpu. 29. 11. 1977 byl otevřen úsek silnice z Trutnova do Svobody a poslední část do Horního Maršova byla zprovozněna 15. 10. 1981.

In.: Svoboda fórum XXVII. ročník, číslo 801, listopad 2016