Freiheit

Na den přesně 17. prosince to bude rovných 145 let, kdy před novotou svítící nádražní budovou ozdobenou girlandami a velkým nápisem Freiheit zastavil první oficiální vlak se slavnostními hosty, vítaný početným shromážděním nadšených obyvatel horského městečka. Byla neděle, krátce po poledni, vyhrávala oblíbená Silbersteinova hornická kapela ze Žacléře a večer byl velkolepý ples v hotelu „U města Vídně" v čp. 1, kde je v současné době poštovní úřad. O historii železné dráhy z Trutnova do Svobody nad Úpou, kde koleje končí, toho už bylo napsáno dost. Jak se ale dopravovali cestující z vlaku dál do hor? Asi nikoho nepřekvapí, že v úplných počátcích především pěšky. Stále ještě platilo, že chůze je nejčestnější a nejpřirozenější vlastností člověka. Naši předkové se několika kroků navíc nebáli a jsou známy případy, kdy šlapali někteří odvážlivci se zbožím na krosně nebo na trakaři z hor až do Prahy. Vedle příležitostného svezení hospodářským povozem ochotného vozky nebo kočárem, který pro své hosty vypravovali majitelé horských hotelů, se u nádraží sjížděly i nájemné drožky a nemalou část klientely přepravily i pravidelné poštovní dostavníky. Po první světové válce nahradily koně v zápřahu spalovací motory pod kapotou prvních automobilů soukromých taxikářů a záhy byla zavedena i pravidelná autobusová doprava.

Inzeráty autodopravců v dobovém tisku

Fotografií z té doby se zachovalo poskrovnu, tak laskavý čtenář jistě omluví kvalitu těch publikovaných. Ruch před nádražím při příjezdu vlaku v době kočárů a saní tažených koňmi přibližuje první fotografie. Na druhé je v detailu nakládání zavazadel a pasažérů na vůz - vlevo nárožní nádražní hodiny, vpravo pověstný čadící komín Dehtochemy odstraněný při plynofikaci v 90. letech minulého století. Poštovní dostavníky jezdící mezi Svobodou a Janskými Lázněmi nebo Pecí pod Sněžkou podle velmi benevolentního jízdního řádu měly, co se týká pohodlí, hodně daleko do poštovních diligencí na dálkových tratích ve vnitrozemí. Nový dostavník pro letní přepravu pasažérů mezi Svobodou a Pecí byl zvěčněn, jak právě vyjíždí z vrchlabské karosárny Theodora Petery. Cestující do Janských Lázní se mohli svézt o něco pohodlněji s janskolázeňským dopravcem Wenzelem Friessem. Po roce 1911 povolovaly rakouské úřady první koncese na provozování autobusové dopravy. Údajně první motorový omnibus v Úpském údolí ještě před Velkou válkou byl označen nápisem „Bezirk Marschendorf" (Okres Maršov). Vedle nich pendlovalo několik místních dopravců s nájemními auty taxislužby upravenými většinou jako vícemístné automobily na zakázku, mnohokrát právě u firmy Petera ve Vrchlabí. Ještě v roce 1925 se tak mohly sejít před svobodským nádražím autobusy Alfreda Wintera z Janských Lázní a Otto Rennera ze Svobody nad Úpou s tradičním koňským povozem drožkáře Josefa Pettirsche. Ukázky autobusů jezdících na lince mezi Svobodou a lázněmi následují. Nelze pominout ani přepravu různého zboží od vlaků do početných podniků rozsetých podél řeky Úpy. Objemné varné kotle do papírenského provozu zvládlo i koňské spřežení. Podnikový náklaďáček firmy Piette o nosnosti 2,5 tuny značky Škoda 505 vyprojektovali technici v továrně Laurin a Klement a v roce 1927 zastupoval tři nákladní automobily ve městě z celkem 35 motorových vozidel. Při sčítání toho roku bylo zjištěno ještě 25 osobních automobilů a 7 motocyklů.

Jízdenka z autobusu Alfreda Wintera

In.: Svoboda fórum XXVII ročník, číslo 802 prosinec 2016 - leden 2017