Freiheit

Trochu nostalgie nikoho nezabije. (Nenechte se zmást úvodním obrázkem - to se jen ohlašuje apríl). Pro převážnou většinu pamětníků začíná jejich svobodská životní etapa po roce 1945. I ti mladší jistě uvítají pohled na známá místa na historických fotografiích, z úprkem se vzdalujícího 20. století, dříve než vyblednou stejně jako vzpomínky. Současný aprílový vtípek hlásí konec zimy, zato docela mladý buk u kostela v jedné z prvních poválečných, nejen pro manžele Korbelářovy s malým Vlastíkem, oblevu ještě určitě nečeká (1).

Místo, které před několika týdny zvedlo hladinu adrenalinu domácím i přespolním motoristům v době, kdy jste parkující automobil v ulicích viděli asi tak často jako Mikuláše. Májově vyšňořená dnešní mateřská škola, tehdy sekretariát KSČ a sídlo SNB (ani nechtějte vědět, co ty zkratky znamenaly) v roce 1946. Budovatelský prvomájový transparent na balkoně s textem „Více práce republice, to je naše agitace" si vyvěsili ti praví (2). A už tam jedno vozidlo stojí! To je však mnohem později, na poště se právě mění okna, čili v polovině sedmdesátých let, kdy zchátralou budovu vyfotil tehdejší svobodský občan Jaromír Baier (3). Agitace zabrala - nastal čas dobrovolných brigád. Muže upravující prostranství před služebnou správy vodovodů a kanalizací už málokdo pozná a budova čp. 200 vzala za své při výstavbě nové rychlostní silnice (4). Zato pánové na dalším snímku jsou čitelní. Stejně jako všudybylka „Káča" T 805 s espézetkou NK - 83 - 99. Jen nevím, jestli sázeli stromky, čistili vodoteče nebo sušili seno. Zleva při svačině Ervin Tippelt, Josef Houser, Josef Vít, Ladislav Janko a Josef Šobek. Ať jim chutná i tam nahoře (5). Objektivem pana Baiera z konce let sedmdesátých - velká vzácnost: Benzinové čerpadlo u vjezdu do areálu Dehtochemy zas tak často nikdo nefotil. Paní Vrbenská právě odběhla napsat účtenku (6). A konec idyly. Dům Korbelářových číslo 175 ještě stojí, ale do stráně nad Úpou už se zahryzává bagr. Brzy tudy budou svištět auta od Trutnova do východokrkonošských středisek (7). O třicet let dříve se nad ruinami bývalého Fiedlerova zahradnictví poblíž původní plynárny zasnila paní Čermáková: „Vidím sídlo veliké..." - dnes je na tom místě Dům pečovatelské služby (8). Jen hlavní ulice byla pustá i tenkrát v roce 1980 (9). (Všem jmenovaným i nejmenovaným autorům fotografií děkuji za zapůjčení. Obrázky ve větším rozlišení na www.freiheit.cz ). Pouze pro návštěvníky webové stránky ještě bonus navíc. Pováleční zaměstnanci poštovního úřadu - zleva Kočí, Štorkán ml., Vincenc, neznámý, Patera, Vlková, Štorkán st., Novotný, neznámá, Jičínský. Nepoznaní prominou, i pamětníci zapomínají (10).

In.: Svoboda fórum XXVIII. ročník, číslo 805, duben 2017