Freiheit

O souvislosti vzniku Svobody nad Úpou s dobýváním zlatonosné rudy v kopcích nedalekých Rýchor by měl mít jakous takous povědomost každý svobodský občan. Dlabané zlatokopecké necičky vynášeli dávní hledači třpytivých zlatinek proti proudu Staré vody, která je dnes v mapách uváděna jako Zlatý potok, a po povrchových žílách do rozsáhlého terénu Bartova lesa i protilehlého Sklenářovického vrchu. Vesnice sevřená v údolí mezi oběma jmenovanými rozložitými návršími dostala údajně podle původní sklářské pece jméno Sklenářovice. Traduje se, že právě tady stála kolébka hornické osady, založené nedaleko při řece Úpě, nazvané podle starých hornických výsad Bergfreiheit - Svoboda (dolování). Souhrou nevyzpytatelných náhod jsem se v polovině právě uplynulého měsíce května ocitl ve Sklenářovickém údolí v nezasloužené roli průvodce plně obsazeného autobusu výtvarně nadaných mrňat ze Základní umělecké školy v Trutnově, namíchanými napůl se stejně zaměřenými dětmi z partnerského polského města Svídnice. Jejich prvotním úkolem bylo později v suchu a klidu učeben namalovat zajímavé spatřené dominantní prvky v krajině nebo vlastní osobité ilustrace mého nesouvislého vyprávění. Přál bych každému pohled na vytřeštěná kukadla, i přes nevlídné deštivo pozorných posluchačů, slyšících poprvé o první písemně zaznamenané lavině v Krkonoších, spadlé právě tady kousek od vás děti v roce 1655 a pootevřené papulky nad pověstí o svaté Barboře. Abych si zas tak moc nefandil, určitě mnohem větší nadšení vzbudily přítulné trpasličí kozičky v ohradě domácích zvířat místního farmáře.

Právě tam mi to docvaklo. Kolik asi svobodských školáků už někdy bylo ve Sklenářovicích? A kolik asi dospěláků? A přitom to nejsou místa nijak vzdálená, ale docela blízká, kam každého zájemce dovede neomylně značená naučná stezka Zlatá cesta. Užívají ji turisté zdaleka. U těch místních, s výjimkou bílých vran, jsem na pochybách. Jednotlivé zastávky s textovými tabulemi v češtině, němčině, angličtině a polštině se stručnou informací o daném místě jsou oblíbenou skrývačkou kešek (cache) pro početnou mezinárodní komunitu „kačerů" vyznávajících hru geocaching pro malé i velké kluky a holky všech věkových kategorií. Jim se určitě nejeví záludnou otázka, proč se klenutému kamennému mostu přes Zlatý potok říká švédský, stejně jako mnoha dalším památkám v Krkonoších, jejichž původ je nejasný. Určitě vědí, že Bartův les není ve skutečnosti les nějakého starého Bárty, ale toponymum vrcholu odvozené od zdrobněliny křestního jména Bartoloměj, tedy stejně jako v původním jazyce zdejších obyvatel Bartenbusch - vždy s krátkým a. Nebo, že dědičná odvodňovací štola byla kutána generacemi „starců", čili se opravdu dědila z pokolení na pokolení. Nejnověji byla Zlatá cesta zařazena do celorepublikového knižního průvodce Petra Morávka po cestách přírodou za zlatem a historií „Stezkami zlatonosných revírů Čech a Moravy". Vrchovatou měrou využívá podmanivého genia loci širší oblasti Rýchorského pohoří s dějovým epicentrem na fiktivní enklávě Viereck, inspirované zcela nezakrytě Sněžnými Domky, také spisovatel Petr Prouza, rodák z Trutnova, ve svém nejnovějším románu Dřevěné ženy. Barvitý a napínavý příběh příslušníků tří různých generací jednoho rodu, kteří se nikdy nepotkali, táhnoucí se historií od 16. století do současnosti, umně splétá reálné události, autentická jména osob i místopisu s fantazií a autorskou fikcí, že se čte jedním dechem. Knížka by určitě neměla chybět v žádné regionální knihovně a s čerstvým čtenářským zážitkem ji mohu jen doporučit.

In.: Svoboda fórum XXVIII. ročník, číslo 807, červen 2017