„Tak kampak letos, paní Nováková? Zase do Chorvatska? Máte recht, tam je to nejlepší. Mladí jezdí sice na Baleáry, ale to je zbytečně daleko a Jadran je Jadran. Praděda tam bojoval ještě za monarchie v první válce u maríny, a i když to pak byla Jugoška, cítili jsme se tam vždycky jako doma." Nechtěně zaslechnutý útržek rozhovoru na jinak liduprázdném chodníku nejživější svobodské ulice - a hned je tu téma k odlehčenému letnímu vzpomínání. Pro horaly z Krkonoš byla každá větší vodní kaluž v krátkém létě vždycky velkým lákadlem a nedostatek vhodných míst ke koupání se podepsal i na skutečnosti, že mnoho vynikajících zimních sportovců neumělo plavat. Voda v řekách byla většinou znehodnocená splašky z průmyslových provozů. Dnes, kdy je aspoň malý bazén téměř na každé zahradě a letecké spoje dopravují cestovatele chtivé zážitků k mořím všech kontinentů, mladá generace těžko pochopí letní dovolenkové touhy svých prarodičů. Volného času nebylo zdaleka tolik. Představte si milé děti, že se makalo i v sobotu! Cestovat za hranice všedních dnů šlo jen s Čedokem a výlet za hranice státu zdaleka nebyl pro každého. Když připomenu jen komplikace s vydáním pasu, souhlas závodní organizace ROH, uličního výboru, případně vojenské správy, omezený příděl valut, ponižující vyplňování výjezdní doložky a stovky dalších totalitních ptákovin, slyším už dopředu údiv současníků: „Co to kruci je?" A přitom šlo třeba jen o několikadenní zájezd rozhrkanou Karosou ČSAD k nehostinnému a studenému Baltu. Za teplem vás stejný autobus dovezl k Magyar tenger Balatonu a samozřejmě i k Černému moři do Bulharska, nad jehož tehdejší vybaveností spousta Čecháčků ohrnovala nos. Nebo ty šťastnější (a spořivější) do již zmiňované Jugoslávie. Žádné Kanáry, Thajsko, Madagaskar nebo Seychely, Kapské město, Dubaj, Abú Zabí a další perly v Emirátech. Ale ani Egypt, Tunis či Itálie a vůbec svět za železnou oponou. A tak jsme šlapali přes kopec, stejně jako generace před námi, k otevřenému přírodnímu koupališti v Sejfech.
Zatímco svobodští konšelé veřejný bazén stále jen plánovali - jednou u tělocvičny, jindy v údolí Janského potoka či místo rybníčku ve vyhlášeném parku papírenského podnikatele Weisshuhna, kde je v současnosti fotbalový stadion, nebo spolu s tehdy samostatnou obcí Maršov I. v prostoru za Justovým mlýnem, podnikavý Josef Siegel z Mladých Buků zahájil provoz přírodní plovárny a vzdušných lázní v Dolních Sejfech údajně již 24. července 1932. Koupaliště vzletně nazvané „Rübezahl" (no nedivte se, žili tady Němci) v lesním klínu s přitékající čerstvou, patřičně studenou vodou a svažitou oplocenou loučkou k opalování mělo i skokanský můstek a bylo hojně navštěvované i po válce. Po několikaleté odmlce a chátrání se v roce 2002 obnovený „Retro park Sejfy" včetně vyhlášené stylové restaurace opět otevřel. Ale jak kdysi prohlásil nějaký starý moudrý Říman - neskočíš dvakrát do stejného koupaliště. Konkurence krytých akvaparků s bohatou nabídkou dalších atrakcí je veliká a možností nepočítaně. Ale vraťme se do tenkrát. Nejbližší podobná plovárna směrem do hor byla v Peci pod Sněžkou. Ač téměř v centru obce, zela většinou prázdnotou. Ani otužilé horáky totiž ledová voda moc nelákala. Předválečná omladina ve Svobodě vzala mnohokrát za vděk koupelí v umrněném rybníčku v parku u kostela, ta poválečná, především z oblasti bližších Maršovů, využívala i nově vybudovanou nádrž na jímání pitné vody na dnešní chráněné lokalitě Slunečná stráň při užívané cestě na Rýchory s přísným zákazem koupání. Jak však říkával blízký příbuzný zmíněného starého Římana, zakázaný chleba nejvíc chutná. Ať jsou podmínky k letním aktivitám sebeskromnější, nejvíc záleží na tom, s kým je trávíte. Užijme si volnosti nejen v létě, dokud je svět otevřený. A mysleme na to při volbách!
Legenda k obrázkům: Na lesním koupališti v Sejfech bývalo někdy při slavnostních příležitostech víc teple ustrojených „čumilů" než plavců. Někteří odvážlivci si užívali i exhibice na skokanském můstku. Oba snímky z třicátých let jsou z atelieru Josefa Jeschke ve Svobodě nad Úpou. Snímek z plaveckých závodů dvojic v Peci pod Sněžkou pořídil v roce 1935 fotograf Hugo Gleissner z Velké Úpy. Ani tady nepůsobí diváci nijak letně. Tam, kde se dnes vyhřívají na lavičkách senioři z Domu s pečovatelskou službou, se kdysi ráchala svobodská mládež, stejně jako pováleční kluci a holky v novém rybníčku pod Rýchorami, který, když byl nový, odrazoval chladem už na pohled. Vyfotil ho Václav Kopecký. A nakonec „zlatá šedesátá" na koupališti v Sejfech (titulní snímek). Přesně takhle trávila volné letní dny, s knížkou a Krakonošem za zády, moje generace. Standa Ondráček měl už tenkrát aparát vždy při sobě.
In.: Svoboda fórum XXVIII. ročník, číslo 808, červenec 2017
