Freiheit

Někdejší sláva svobodského rudního dolování je dávno silně omšelá, skoro jako starý zrezivělý hunt před veřejnosti přístupným dolem Kovárna v Obřím dole pod Sněžkou na snímku trutnovského montánního badatele Václava Jiráska. Na pozapomenutá místa rýchorské těžby zlata upozorňuje jen několik textových tabulí, lemujících turistickou naučnou stezku „Zlatá cesta" a zapomenutý hornický „vercajk" v historickém znaku města Svoboda nad Úpou. Při přípravě ilustrací pro chystanou publikaci, jejíž veřejný účet 4115223309/0800 na nějaký tučnější sponzorský příspěvek stále čeká, autoři zjišťují, jak relativně málo obrázků je právě k tomuto důležitému období historie, která se odehrávala na kousku území z přiložené současné ilustrativní mapky. Jedním z nejstarších je schematická veduta v rohu Schindlerovy mapy rýchorského zlatonosného revíru z roku 1764.

To v ulicích sousedního města Žacléře zněl hornický pozdrav „Zdař Bůh!" z úst havířů umazaných od černého uhlí, vyváženého „na den" z početných šachet a štol v regionu ještě donedávna. S polistopadovým přechodem na tržní hospodářství se ukázala i nerentabilnost dobývání uhlí a k 31. 12. 1992 se veškerá těžba na dole Jan Šverma, nejstarším kamenouhelném dole v Čechách, na základě vládního nařízení zastavila. To vše mi proběhlo hlavou 21. září ve zcela zaplněném Kulturním domě v Žacléři při slavnostním křtu výpravné publikace Jiřího Mauera „Žacléřské doly 1570 - 1992" s množstvím dosud nepublikovaných ilustrací. Dvě fotografie si s laskavým svolením autora dovoluji použít. Případný čtenář nemusí obracet oči v sloup a vrtět nevěřícně hlavou, co to zase tahám do místních novin. V dobách, kdy platilo falešné heslo „Já jsem horník - kdo je víc?" fárala v Žacléři i řada svobodských občanů. Na starším civilním snímku razičů předáka M. Kadlece jsou například bratři Bischofové. Vlevo s výrazně vysokým čelem Oldřich, vpravo v typickém koženém kloboučku Lubor - jeden ze Svobody, druhý z Mladých Buků. Na druhé náhodně vybrané fotografii z pracovního procesu jsou rubači předáka F. Čtvrtečky po směně. Druhý zleva stojí v civilu František Kysilko, dnes žacléřský občan, kdysi vynikající gólman fotbalového mužstva Tatran Svoboda nad Úpou, mrštný jako kočka. Ten nejčernější vlevo v podřepu má dnes vousy bílé jako děda Mráz. Je to František Kuděla, mladší brácha známějšího svobodského vtipálka a i přes drobný tělesný hendikep svérázného fotbalisty Honzy. Důl získala v privatizaci ostravská firma Gemec s.r.o., která se ujala likvidace důlního zařízení a postupného zavážení vytěžených slojí samotuhnoucí směsí z elektrárenských popílků. Po celou dobu musela být nejdůležitější důlní zařízení udržována v provozu, čehož společnost komerčně využila a od roku 1999 umožnila turistické sfárání na prohlídkový okruh v podzemí. Ten se z původního IV. patra postupně stěhoval k povrchu. V roce 2005 po zaplnění I. patra turistické fárání skončilo. Pět ze stávajících objektů bylo prohlášeno za kulturní památku a jako hornický skanzen jsou přístupné veřejnosti. Mezi prvními návštěvníky podzemí byla na jaře 1999 redakční expedice časopisu Veselý výlet, která sfárala včetně autora tohoto článku v rámci připravované reportáže do hlubin těžní jámy Jan. Ta chvilka divácké havířiny na vlastní kůži naprosto stačila, abych se i přes opovržlivé úšklebky intelektuálů, před hornickým povoláním pokaždé hluboce poklonil.

In.: Svoboda fórum XXVIII. ročník, číslo 811, říjen 2017