Freiheit

...chytré hlavičky ... to jsou čeští inženýři - zpívají neškolenými hlasy protagonisté pražského Divadla Járy Cimrmana v jednom z představení o fiktivním českém velikánovi. Ne však pouze inženýři! Stejně jako po staletí platilo, že co Čech, to muzikant, byli ve světě žádaní šikovní čeští vandrovní tovaryši mnoha řemesel. Nejen pro vyhlášenou manuální zručnost, ale zejména pro vrozený fištrón a umění improvizace. S tím souvisí i punc národa kutilů a chalupářů platný ještě v minulém století. Aby byl muž opravdovým chlapem, bylo od pradávna tradicí postavit dům, zasadit strom a zplodit syna. I dnes jsou takových zástupy, ale opravdového chlapa v tom kladném slova smyslu častokrát aby pohledal. Doba se radikálně změnila. Už dávno neplatí 1 + 1 = 2. Dnešní generace IT šikulů má v mozku jen jedničky a nuly, ale ruce někdy doslova „volšové". S tím souvisí celosvětově všeobecný nedostatek řemeslníků a většina současných přístrojů denní potřeby má údajně už od výrobce ve svých útrobách zamontované tak zvané - s prominutím „kurvítko", které vydrží přesně do uplynutí záruční doby. Výrobek se zpravidla již nedá opravit. Téměř v každém servisu je nejfrekventovanější větou: „Jó, paninko, to se vám nevyplatí, kupte si nový, přijde vás to levněji". Dnešní střípky by šlo uvést i krátkou bajkou ze života hmyzu. Zatímco já jsem na naší mezi znám spíš jako brouk Pytlík s oběma rukama dozadu, co jen do všeho zasvěceně kafrá, protější stráň obývá pracovitý, pilný a vynalézavý mraveneček. Kdyby to nebyl snadno odhalitelný plagiát, mohl by si klidně přibít na vrata známou cedulku „Práce všeho druhu". Zmiňovaný Ferda mravenec oslavil před několika dny skromně bez fanfár a ohňostrojů jak je jeho zvykem významné životní jubileum, tak mi dovolte ten trochu osobnější přístup.

Pepa Čermák vyrostl v malém hospodářství spojeném se zahradnictvím, kde o celodenní práci nebyla nouze. Jako teenager žil jistý čas systémem „sám si vařím, sám si peru" ve staré dřevěné chaloupce u kostela. A celý život pracoval jako montér telefonního vedení u Československé státní pošty. To a vrozená hloubavost ho naučilo devateru řemesel, odvaze pustit se i bez patřičného vzdělání do každého technického problému a umění si poradit i v těch nejsvízelnějších situacích. Vyrostl z něj typický horský kluk do nepohody, všeuměl se srdcem na dlani a smyslem pro týmovou práci. O jeho zimních pásových samohybech, sněžných skútrech a rolbách, které mnozí ze setkání na krkonošských pláních živě pamatujeme, jsme v SF již psali. Ani nedávná obnova výklenkové kapličky jistě občanům Svobody neunikla. O Pepovi se traduje, že dokázal postavit krystalku z pastičky na myši a nefunkční vysoušeč vlasů přestavět na strojek na výrobu pravých italských špaget, což jsou nejspíš fámy. Pravdou však zůstává, že i v pokročilém věku dokáže držet krok s dobou. Fotografuje, pracuje s PC a jeho dotykový mobil je nabitý informacemi, jako černá skříňka vysloužilého obřího dopravního letadla Concorde. Se stejnou vervou s jakou se kdysi vrhal na rozbitý kafemlejnek na kliku, dřevěný ruční mandl nebo polní telefon z Velké války dokáže rozebrat laserovou tiskárnu, digitální budík či autorádio. A dokonce to zase složí dohromady. Někdy to opět funguje, někdy ne. Ale ten tvůrčí zápal je obdivuhodný. Silnou stránkou svěžího seniora jsou poctivé konstrukce bez tištěných spojů, tranzistorů a podobných blbinek. Škoda jen, že v minulosti se lidé u běžné práce tak málo fotografovali. Co si dávaly celebrity tenkrát na Instagram to nechápu. Z toho mála přináším záběr z kolektivní stavby motokáry a testování zlepšováku na pokládání zemních kabelů ve svobodské Josefově uličce. A jako bonus Pepovy autorské fotografie vodního trkače v Obřím dole. Obnova dnes už nefunkční technické památky je tak trochu i Pepovo dítě. Mnozí Svoboďáci nejspíš ani netuší o čem je řeč. Turisté a návštěvníci Krkonoš ze všech koutů republiky i ze zahraničí však zastávku s expozicí vodárny a informačním panelem o složité dopravě vody do bývalé České boudy na naší nejvyšší hoře při stoupání Obřím dolem na Sněžku dobře znají.

In.: Svoboda fórum XXIX. ročník, číslo 815, březen 2018