Freiheit

Na úvod poněkud zeširoka a oklikou o toku informací po síti sítí. Internet není rovná mnohoproudá dálnice s jasně vymezenými pravidly ani hrbolatá silnička v horách plná serpentin, nečekaných odboček a křižovatek. Internet je džungle. Několikapatrová, vrstevnatá a nemilosrdná džungle s miliony živáčků denně se utkávajících v boji o živobytí doslova na život a na smrt podle chaotického systému zdánlivě bez jakéhokoliv řádu. S tím se musí každý uživatel smířit a naučit se v divokém prostředí obezřetně pohybovat. Pak lze najít i místa laskavá a zalitá sluncem oplývající bohatými plody. Již moudrý biblický král Šalamoun prý tvrdil: „Tré věcí je nesnadno poznati a čtvrté nemožno - hadí stopa na kameni, ptačí stopa ve vzduchu, stopa ryby ve vodě a stopa muže v ženě". Ani to už dávno neplatí. Stejně tak každé kliknutí myší, každý úder do klávesnice zanechává trvalou a nesmazatelnou stopu. Každé napsané slovo, každá zveřejněná fotografie tvoří změť informací, které lze vyhledávat, studovat, prohlížet, sdílet, komentovat - a ukrást.

Každý zkušený kriminálník i kriminalista potvrdí, že se kradou především věci cenné. Pokud nejde o duševní poruchu kleptomanii, která je v 90% pouhou klinicky nedoloženou výmluvou pachatelů. Internet není ani staromódní klub gentlemanů, aby ctil autorská práva v zákoně sice ukotvená, ale nerespektovaná, zdlouhavě vymahatelná a často i těžko dohledatelná. Aby ta džungle byla aspoň snesitelná, když už se bez ní současná doba nedokáže obejít, stačila by elementární slušnost. Každý kdo provozuje nějaké webové stránky, píše blog, dává selfíčka na Facebook, Twiter, Instagram atd. apod. aj. se s tím už zajisté setkal. Najednou najde doslovný tok svých myšlenek v cizím textu, své autorské fotky na cizím webu. Bez uvedení zdroje je to nemorální a říká se tomu krádež. Je sice hodna ocenění „námaha", převypráví-li někdo cizí nápad vlastními slovy. Ale asi nejsem sám, koho naprosto běžná brutální tvorba pomocí Ctrl-c a Ctrl-v, známá především z různých studentských prací, doslova vytáčí. Nezastírám, že mě potěší, když najdu odkaz na nějaký zásadnější článek v neustále bobtnající Wikipedii, který tam bez mého vědomí vloží neznámý „plnič". A jsem poctěn citací v recenzovaném odborném periodiku, jako byl například v nedávné době obsáhlý článek Jiřího Rajlicha o leteckém esu Velké války Eugenu Bönschovi z Luční boudy v Krkonoších v časopisu „Historie a vojenství". Nezbývá mi tudíž, než veskrze kladně hodnotit i vytříbený vkus lokální šéfredaktorky Krkonošského deníku. V rámci unikátního celostátního projektu k stému výročí vzniku Československé republiky vychází každý pátek sonda do minulosti jednotlivých míst v regionu na základě dobových fotografií. V pátečním vydání 16. března 2018 je pozornost zacílena na Svobodu nad Úpou a celá série byla vybrána v duchu etikety po předchozí dohodě ze stránek www.freiheit.cz. Není to sice přesně v intencích původního zadání, které počítalo se spoluprací široké obce čtenářů, ale když už někdo ten předchozí výběr udělal - proč ne? Tak snad publikované fotografie zaujmou i čtenáře tradičního „papírového" media.

Texty k jednotlivým obrázkům s odkazem na zdroj:

1. Smíšený pěvecký sbor Harmonie byl založen původně jako pouze mužský v roce 1878. Při oslavě 50. výročí se většina tehdy téměř padesátičlenného sboru nechala zvěčnit před fotoateliérem Josefa Jeschke v Kostelní ulici. Jedním ze zpěváků byl i Hubert Wurbs, výrazná postava dějin města.

Zdroj.

2. Zaměstnanci vlakového nádraží ve Svobodě nad Úpou se po mnichovské dohodě v době záboru pohraničí nacistickým Německem, kdy většina těch českých musela své místo opustit, sešli 8. 10. 1938 v ateliéru Jeschke. Díky slečně pokladní Friedě Tippeltové (sedící vlevo) se pečlivě popsaná rozlučková fotografie zachovala.

Zdroj.

3. Sokolský slet v Krkonoších ve dnech 12. - 14. července 1947 byl pro Svobodu nad Úpou velkolepou událostí. Mladá nepočetná sokolská jednota založená teprve s příchodem nových osídlenců v roce 1945 se pořadatelského úkolu zhostila se ctí. Z množství fotografií přinášíme snímek rozjásaných děvčat v průvodu od nádraží na sletové cvičiště u sokolovny.

Zdroj.

4. Tak zvané „srandamače" v kolektivních sportech jako fotbal, volejbal nebo hokej mezi mužstvy jednotlivých závodů Krkonošských papíren byly v 50. letech minulého století velmi populární. Hokejové mužstvo vybavené částečně koženými přilbami továrních hasičů firmy Piette - Mikeš, Sucharda, Kopecký V., Pírko, Vidlák, Machan, Vacek, Kopecký M. - v pokleku Šimek, Spindler, Stárek a neznámý. Vepředu „enfant terrible" Karel Hynek.

Zdroj.

5. Plesy v místní sokolovně měly letitou tradici a bývaly hojně navštěvované i mládeží. Na plesu SRPŠ (sdružení rodičů a přátel školy) 7. ledna 1961 se u jednoho stolu sešlo šest mladých učitelek místní školy se svými tehdejšími nápadníky. Uprostřed mezi pány s motýlkem je nezapomenutelný kantor a později okresní inspektor a především vynikající muzikant a kapelník Honza Kolisko.

Zdroj.

6. Starořímské „Chléb a hry"platilo i v dobách reálného socialismu. Závodní klub ROH Krkonošských papíren pořádal pro zaměstnance a jejich rodinné příslušníky řadu zájezdů po republice. Nedatovaná fotografie s řadou známých tváří je také z 60. let minulého století.

Zdroj - archiv anti

7. Společných „dobrovolných" brigád nebyla ušetřena žádná organizace sloučená v Národní frontě - ani zahrádkáři. Ti svobodští se sešli v dubnu 1987 v lesní školce v Mladých Bukách. To ještě žil šprýmař a klaun Zdeněk Kratzer, takže o zábavu jistě nouze nebyla.

Zdroj.