Ani když jde jen o tvarově nijak nápaditý pouťový hrníček s tou nejběžnější vedutou náměstí ve Svobodě nad Úpou na neznačeném porcelánu neznámé provenience. Třeba je to další objevený výrobek někdejší Pohlovy porcelánky v Žacléři, kam mohl obecní posluha dojít s objednávkou přes hřeben Rýchor pohodlně pěšky. Zlacený nápis „Freiheit in Riesengebirge" vzal za své pochopitelně jako první. Omšelost obrázku má však nejspíš na svědomí přepečlivá hospodyňka, která neměla o nějaké myčce na nádobí ani potuchy a Ottovým jemným pískem z Rakovníka ve dřezu nijak nešetřila, už kvůli přiloženým pohádkám pro děti. A mnoho by se nezměnilo, ani kdyby zůstala věrná tradiční krystalové sodě regionálního výrobce Franze Stephana ze svíčkárny v na hrníčku zobrazeném Freiheitu. Však to znáte - stokrát nic... Aneb, jak říkali staří latiníci, jmenovitě jistý Ovidius: Guta cavat lapidem non vi sed saepe cadendo.
Starožitnosti do myčky nepatří!
Připsat někomu na vrub uražené ouško by byla už jen čirá spekulace. Naopak dominující budova staré radnice s věžičkou a vyhlášenou hospodou v přízemí nahrává domněnce, kdo byl asi zadavatelem žádaného suvenýru z hojně navštěvovaných jarmarků o svatojánské pouti 16. května a havelském císařském posvícení 16. října, které dnes plnohodnotně nahrazují tradiční Rudolfovy slavnosti s bohatým celodenním programem. Také čilý turistický ruch mezi nádražím ve Svobodě a proslulými Janskými Lázněmi, což byla kolem hotelu Radnice docela příjemná procházka, prodejce dekorativních kafáčků potencionálními kupci bohatě zásoboval. Stáří hrnečku lze odhadovat mezi obdobím krátce před počátkem 20. století až do konce jeho třicátých let. To už se frontální podoba této strany náměstí nijak neměnila a kromě barevnosti fasád a zdobných detailů je vlastně stejná do dneška. Budovu současného Městského úřadu zcela vpravo darovali obci místní rodáci a regionální průmysloví magnáti bratři Etrichové oficiálně až v roce 1901, takže nápis Sparkasse na římse v prvním patře je docela určující. Rozdílný čas na věžních hodinách pravděpodobně nic neznamená; pokud nám ovšem nechtěl neznámý malíř porcelánu něco důležitého naznačit. Pro mě je to už napořád „hrníček od turka, č. inv. 008/pošk".
Nepublikováno