Přiznám se dobrovolně a bez mučení. O účelových známkách firmy Piette něco málo vím. O perfinech téže firmy jsem už taky ledacos slyšel. Mé vědomosti o barevných reklamních nálepkách na exportní zboží se však rovnají nule. Odněkud ale začít musím, když už jsem to slíbil a chci se několika kousky pochlubit. Povědomí, co jsou to fezovky má mezi sběratelskou cháskou objíždějící burzy, trhy a jarmarky starožitností skoro každý. Barevné a přezdobené nálepky jsou orientální šlechtou mezi obrázkovými papírky, které velcí hraví kluci hromadí v albech a krabicích. Monopolní výrobce fezů, těch legračních červených pokrývek hlavy se střapcem jaké nosí vyznavači islámu především v zemích Orientu, podnik Fezko ve Strakonicích a před tím mnoho drobných manufaktur na Strakonicku, nalepoval jako působivou reklamu na bedny tohoto žádaného vývozního artiklu směřující do všech světadílů. Nálepky o nejužívanějších rozměrech 100 x 250 mm, tištěné kvalitní tiskařskou technikou litografie s výraznou sytou barevností a tradičními náměty užívanými celá desetiletí byly pro zvýšení efektu ještě dodatečně lakovány, aby plně odpovídaly vkusu častokrát negramotných odběratelů. Dnes se stávají ozdobou leckteré grafické sbírky, anebo zarámovány do pasparty originální bytovou dekorací. Filumenisté alias sirkaři, sběratelé zápalkových nálepek zas dobře znají jejich balíkové a bednové zvětšeniny, sice ve skromnějším provedení než fezovky, užívané však k podobným účelům. Někde mezi těmito póly figurují křiklavé reklamní nálepky, které zdobily bedny cigaretových papírků vyvážené z papírny ve Svobodě nad Úpou.
Výrobu jemných cigaretových papírů zahájil významný svobodský průmyslník Piette už 1. května 1865 v pronajaté papírně „Císařský mlýn" v Praze - Bubenči. Některé prameny počítají od tohoto data existenci firmy. V té době se cigarety, vedle doutníků a dýmky teprve draly na výsluní. Z dnešního hlediska je podpora kuřáckého zlozvyku bez diskuzí zavrženíhodná. Počáteční výhrady samotných kuřáků, že kouř z cigaretového papíru má škodlivé účinky na zdraví, dokázali výrobci eliminovat tvrzením, že kvalitní cigaretový papír se spálí na čistý kysličník uhličitý, který zcela pohltí anorganická plnidla zůstávající nakonec v popelu. Jak ukázala historie, byla sázka na výrobu cigaretového papíru v té době každopádně odvážným a úspěšným podnikatelským záměrem.
S podobnou reklamou by "starý pán" dnes už asi neuspěl. Už jen pro tu očividnou genderovou nevyváženost.
S denním výkonem 350 kg kvalitního jemného „francouzského" papíru v arších nebyl však Piette spokojen. V Krkonoších našel to, co potřeboval - dostatek vynikající pramenité vody, blízká ložiska vápence a dostatečnou surovinovou základnu dřeva a hadrů z rozvinutého textilního průmyslu. Na rozhraní Dolního Maršova a Svobody nad Úpou koupil v době prusko - rakouských šarvátek v létě 1866 od věřitelů zkrachovalou papírničku Johanna Etricha za 60 000 rakouských zlatých. Díky maximálnímu pracovnímu nasazení mohl již 16. prosince téhož roku zahájit výrobu na prvním papírenském stroji. 400 kg papíru denně stačilo na 8 milionů cigaret. V Rakousku - Uhersku se cigarety kouřily od roku 1814. V sousedním Německu dokonce až od roku 1862, takže spotřeba byla relativně malá. Prosper Piette (každému je doufám jasné, že je řeč o „otci zakladateli" Prosperovi starším) zaměřil svůj vývoz na východní trhy do míst s větší poptávkou, zejména do Indie. Postupně se veškeré výrobky s vodoznakem vlašťovky se zdvojeným P v zobáčku, nejen cigaretový papír, prosadily svou kvalitou na světových trzích a jméno Piette mělo dobrý zvuk i když do vedení podniku nastoupili dědicové. Zejména Prosper mladší se zapsal v regionu trvalým písmem i v mnoha jiných společenských oborech. Z předválečné zlaté éry vývozu je i ukázka standardně 11 x 18 cm velkých atraktivních nálepek na bedny se zbožím směřujícím do španělsky mluvících oblastí pravděpodobně v Jižní Americe. Při slovním oživení zašlé slávy papírenského průmyslu zamrzí, že rozsáhlý, léta budovaný a rozšiřovaný komplex továrních budov firmy Piette (nejen) zeje dnes prázdnotou. Současné obnovení tradiční barevnosti charakteristické uliční fasády aspoň potěší oko kolemjdoucích.
In.:Svoboda fórum XXIX. ročník, číslo 820, srpen 2018
