Freiheit

Ne každý z nových poválečných osídlenců Svobody nad Úpou byl obdařen vášní fotografovat jako zanícený fotoamatér, drogista Vlastimil Hák, syn majitele vyhlášeného fotoatelieru v Nové Pace Františka Háka a bratr Miroslava Háka, předního představitele české avantgardní meziválečné fotografie, jehož dílo na hodnotovém žebříčku stále stoupá. Při prohlížení početných, pečlivě vedených alb z Vlastimilovy pozůstalosti s pestrou směsí rodinných portrétů, dokumentů z vojny a z cest včetně výletů do Krkonoš a reportážních záběrů z Novopacka, lze objevit i řadu zajímavých, dosud nepublikovaných snímků ze Svobody nad Úpou. Počínaje příchodem čsl. armády v květnu 1945, řadou neznámých reportážních snímků z návštěvy ministra Nejedlého, unikátními záběry z odsunu místních Němců, nebo série z motoristických závodů do vrchu v roce 1947, přes sporadická zachycení krajiny a architektury až k náladovým motivům městských zákoutí i běžného života.

Oproti současným vymoženostem reprodukční techniky byla materiálová dostupnost filmů a zejména fotopapírů pro běžného amatérského fotografa poměrně nákladnou záležitostí nemluvě o složitém a zdlouhavém zpracování v temné komoře, na kterou měl v té překotné době málokdo čas, natož trpělivost. Ani u národního správce prosperující drogerie, který měl nabídku fotopotřeb přímo v gesci, nijak nepřekvapí, že většina fotografií je vyvolána na úsporný formát 6 x 8 centimetrů a v mnoha případech i poloviční. Jejich dokumentární hodnota je nesporná, k publikování se však hodí jen málokterá. Zkušený „ajťák" by i z těch máznutých miniatur s malým rozlišením ledacos vykouzlil, ale starý jezevec - samouk s oběma předníma nohama levýma jak turecká šavle zázraky nedokáže. Přesto se o pár zajímavostí možná během času pokusím. Jako první dvě srovnávací fotografie nabízím poválečnou proměnu domu číslo 46 na svobodském náměstí Svornosti, kde bývala v té době zmiňovaná drogerie. Na jednom obrázku je dům s firemním štítem původního nájemce prodejny Adolfa Richtera krátce po konci II. světové války, ještě s vyvěšenou státní vlajkou ČSR, vlaječkami v oknech a nezbytnou stafáží státníků Beneše a Stalina ve výloze, s fasádou již značně omšelou. Stará pravda, že někdy stačí s nadsázkou jen trochu nadšení a kbelík vápna a dům prokoukne, platí stále. Mnoha domům ve městě by to i dnes prospělo. Elán a nadšení většině novopečených podnikatelů tenkrát nechyběly a bylo to vidět. Dokud jim nevzal vítr z plachet vítězný únor. Na druhém je na první pohled zřejmé, že dům září v novém kabátě, i když na chaotickém uspořádání vývěsních skříněk se změnil pouze jejich obsah a jméno Richter nahradila vizitka českého majitele Vlastimila Háka. Vydržela jen do roku 1950, kdy „stranovláda" vyhnala některé drobné živnostníky do výroby. Drogerie byla zrušena a drogista nastoupil do papíren. To už se sice z fotografií vyčíst nedá, ale je dobré to připomenout.

Nepublikováno