Freiheit

... za modrou horou a snad ještě dál. Tam žije Krakonoš pohoří král. Napadá mimoděk poetu Antonína v den, kdy slaví svátek Nina. Přijde-li člověk v deštivém dopoledni od zubaře, vidí ještě chvíli miliony hvězdiček - ale duhu? Takovýhle pohled z okna obýváku se mi dnes 24. října 2018 v 10 hodin rozprostřel před očima i po několikerém štípnutí, abych se ujistil, že se mi to nezdá. Nezdálo! Nemíním dál znásilňovat kouzelný český text čarodějů jazyka Voskovce a Wericha z klasického muzikálu Divotvorný hrnec v nastudování Osvobozeného divadla.

Navíc, když o Krakonošovi dnes ledaskdo pochybuje a za modrou horou, která se ve skutečnosti jmenuje Černá je teď nejspíš bělavo v předzvěsti přicházející zimy. V starořecké mytologii je s duhou ztotožňována prchavá a nepředvídatelná bohyně Iris v duhových šatech se zlatými křídly, nosící mír a štěstí. Duha se pro Iris stala mostem, když měla pro Dia naplnit džbán svěcenou vodou. Ostatně rčení „Pije jako duha" je i nám Čechům poměrně blízké. Při bedlivějším pohledu na levý jasnější konec duhového oblouku se zdá, jakoby opravdu nasával ze starobylé studánky Císařského pramene, jednoho z početných zdrojů léčivé vody vyhlášených Janských Lázní v dáli na obzoru, který vyvěrá v údolí Janského potoka na hranicích katastru Svobody nad Úpou. Ze strategického místa našeho balkonu na Sluneční stráni by se sběrnou metodou nechal pořídit docela zajímavý fotodokumentační materiál v každé denní i noční době ve všech ročních obdobích a za každého počasí. Jen by člověk nesměl být takový moula a umět aspoň trochu obstojně fotografovat.

Nepublikováno