Freiheit

Hvězdy tančily vždycky! A obyčejní smrtelníci jakbysmet. Jen u toho nebyl takový mediální humbuk. Období končícího roku kromě duchovního poselství Adventu a napjatého očekávání Vánoc vrcholí rozjásaným silvestrem. Nastupující sezona plesů, bálů a tancovaček láká k malému ohlédnutí na dávno zapomenuté parkety v nejbližším okolí. Odvěké uspořádání hlavních radovánek společenské smetánky do čtyř ročních období zavedla kdysi dávno šlechta pořádající okázalé svatby především na jaře, aby v létě mohla cestovat po světě. Na podzim se pánové věnovali honům. A v zimě větraly dámy své nové garderoby ve víru tance. Moderní doba zavedené pořádky stírá - tančení zůstalo. V České republice se od roku 1830 stále pořádají taneční kurzy, kterými prošly početné generace zejména středoškolské mládeže. Taneční gramotnost byla až do nedávna společenskou nutností, školou etikety a často i možností k seznámení nejednoho manželského páru. To se ještě tančívaly párové tance. Osamocené přešlapování na parketu provozovali pouze vydrezúrovaní medvědi v cirkusové manéži, dvojice žen bylo možné spatřit jen na podnikových oslavách MDŽ a gayové chudáci museli svou orientaci tajit kvůli konzervativním předsudkům většinové společnosti. Pamětníci si jistě s lehkou dávkou nostalgie rádi zavzpomínají na mladá léta při prohlídce vybledlých fotografií.

Grandiózní vstup do jedné z prvních poválečných plesových sezon představuje trojice nových svobodských osídlenců v přestrojení za typické prvorepublikové šviháky, když slovo playboy nejspíš ještě neznali. Pánové Nývlt, Čech a Barbořík věnovali svým maskám na maškarní ples nevídanou péči, že by jim člověk každodenní pobyt mezi lázeňskými kavalíry málem uvěřil. Zda se tak připravili na původně ohlášený karneval pořádaný Národním tělovýchovným výborem v roce 1946 s názvem „Ráj zlatokopů", který nakonec ideově neprošel, či na I. sokolské šibřinky v únoru 1947, už dnes těžko někdo zjistí. Ale ani původní němečtí obyvatelé před válkou nebyli žádní suchaři, jak nasvědčuje snímek rozjařené maškarní společnosti z hostince Anny Etrichové ze začátku třicátých let. Jedním křížkem vpravo nahoře je označen majitel vyhlášené cukrárny na náměstí Oskar Illner. Shodou historických náhod pokračoval v jeho tradici po roce 1945 právě mistr cukrář Jan Barbořík. Dva křížky na tvář namaloval neznámý identifikátor Ing. Hugo Posseltovi z Eichmannovy papírny. Vybroušené taneční kroky zkušených lvů salonů i neohrabané „ploužáky" začátečníků doprovázela vždycky živá muzika. K jednomu z nejvyhlášenějších hudebních těles z mládí dnešních osmdesátníků patřil mému srdci nejmilejší Sextet K club z taneční vinárny Bílý kříž v Janských Lázních vedený hráčem na několik nástrojů Janem Koliskem. Hrávalo se pravidelně i ve většině tehdejších zotavoven ROH, takže mnohokrát musely zaskakovat i narychlo sestavené improvizované „šramly". Ve Svobodě se několikrát týdně tančilo v hotelu Sport u nádraží s ne zrovna nejlepší pověstí. Proti současným produkcím v podobně vykřičeném domě ve stejné lokalitě to však byly čajové dýchánky klášterních schovanek. „Hogo fogo" paráda většiny plesů v neútulné sokolovně vydržela obvykle až do chvíle než padla facka na sále. To v janskolázeňské Kolonádě měly plesy i přes omšelost kdysi úchvatného secesního interiéru přece jen jistou úroveň. Záběr je z plesu zaměstnanců ČSAD Trutnov, jejichž řady od té doby už také značně prořídly. Poetickou atmosféru tanečních hodin studentů trutnovského gymnázia na konci sedmdesátých let minulého století nevystihuje ani tak společná fotografie v Národním domě jako snímek Vladimíra Kundrta ze zkoušky doma spíchnuté róby vybraný z rodinného archivu. Jak vidno slastnému očekávání na okamžik propadla i jinak ryze sportovně zaměřená děvčata. Léta běží, vzpomínky zůstanou.

Ať je vám stále do skoku a pevný krok do nového roku 2019!

In.: Svoboda fórum XXIX. ročník, číslo 824 - prosinec 2018/leden 2019