„Nepochválím-li se sám, nikdo to za mne neudělá." - Jára Cimrman
Mnohokrát už jsem musel vysvětlovat, že název mých internetových stránek www.freiheit.cz je vlastně z nouze ctnost, když všechny české domény s variantami názvu našeho města Svoboda nad Úpou byly v podstatě rozebrány. První, co mě napadlo, bylo zvolit původní tradiční jméno starobylého hornického sídliště pod Rýchorami v jazyce tehdejších obyvatel - Freiheit. Netušil jsem, kolik zklamaných jednorázových návštěvníků získám především v Německu. O to víc potěší, že několik vážných zájemců, tykajících si s vyhlášeným multilingvistou strýčkem Google, si ledacos se zájmem přečte. A jsou i tací, kteří, i když někdy třeba kapánek zištně, zareagují. Aspoň má člověk jistotu, že jeho bohulibá činnost nemizí zbůhdarma v nějaké vesmírné černé díře. Zajímavá odezva mi přišla mailem na můj pokus o medailonek významného lékaře z Janských Lázní MUDr. Viktora Sellnera. Pisatel Axel Honsdorf, výkonný ředidel Bavorsko - francouzského univerzitního centra v Mnichově, z jehož dopisu si dovoluji volně citovat, přestože psal v dobré víře anglicky, netuše, že já jsem bohužel typickým produktem socialistického školství a dílem i vzhledem ke své vrozené lenosti mluvím „nur tschechisch". S pomocí výše zmíněného překladatele mi po úpravě jeho svérázné „svahilštiny" vyšlo následující:
„Především se omlouvám, že nepíši česky. Náhodou jsem dnes četl váš pěkný a podrobný článek o panu Viktorovi Sellnerovi otištěný v novinách „Svoboda fórum". Byl to dědeček mé matky. Na zveřejněné fotografii Hotelu Rudlof ve Svobodě nad Úpou jsou dvě mladé dámy v okně údajně má babička Gretel Sellnerová, rozená Rudlof a její sestra. Byl bych vám velmi vděčný, kdybyste mi mohl poslat digitální kopii této fotografie ve vyšším rozlišení. Zvláště matka, která se narodila v Janských Lázních, by byla velmi šťastná. Vyrůstal jsem naštěstí poblíž mých prarodičů v Cáchách a můj dědeček i babička mi často vyprávěli o Krkonoších. Pohádky o Krakonošovi mě provázely dětstvím a dnes je vyprávím své malé dceři. Možná budu mít někdy příležitost přijet do České republiky a navštívit místa, kde žili mí prarodiče".
Rád jsem starou vybledlou fotopohlednici tradiční svobodské hospody řezníka Josefa Rudlofa na radniční straně náměstí se „světovým" názvem Pod lipami okopíroval. Podnik, který si jen pracně a pomalu získává zpět své ztracené dobré jméno, se od roku 1945 jmenuje Národní dům. Shodou okolností se tam občas scházíme s několika dalšími místními dědky na „malé světlé" a kus řeči. Stejná pohlednice i s druhým známým exemplářem od fotografa Josefa Bönsche z Vrchlabí financovaná pravděpodobně hostinským Rudlofem koncem třicátých let minulého století byla docela nedávno za dost nekřesťanské peníze v nabídce jednoho známého aukčního portálu. Předpokládám, že se co nevidět objeví k radosti obdivovatelů na sledovaných regionálních stránkách „Staré Trutnovsko".
Nepublikováno
