Freiheit

Převratné události spojené s koncem druhé světové války v roce 1945 a následné přesuny obyvatelstva v rozsáhlém českém pohraničí poznamenaly krajinu i mezilidské vztahy na dlouhá desetiletí. Svoboda nad Úpou s převážně německým obyvatelstvem se až do května nacházela prakticky na nepřátelském území Třetí říše. Je logické, že v prvních dnech zavládla mezi místními občany, ve většině loajálními k nacistickému režimu, zpočátku vzpurná, záhy však ustrašeně poraženecká nálada. Takovým školním příkladem svobodského rodáka poblouzněného zvrácenou ideologií byl třeba Werner Formann, který padl v uniformě granátníka zbraní SS 13. 7. 1943 u Charkova na východní frontě. Co asi tak mohl vědět devatenáctiletý kluk z horského zapadákova v Krkonoších o světové politice? Narodil se 28. 4. 1924 do spořádané měšťanské rodiny. Jeho otec Josef, jehož předkové, píšící se s jedním n pocházeli z českého vnitrozemí v okolí Lázní Bělohrad i matka Adolfina Bönschová ze starobylého horalského rodu majitelů Luční boudy, požívali ve Svobodě velké vážnosti. Obchodník a majitel domu číslo 137 (nově 537 kde je dnes vietnamská večerka) Josef Formann byl prvním majitelem lyží ve městě a velkým propagátorem lyžařského sportu. Zároveň dlouholetým členem městského zastupitelstva, spoluzakladatelem muzea s aktivní účastí v mnoha dalších spolcích včetně Krkonošského nebo populární stolní společnosti „Ecke Freiheit".

Na druhé straně pomyslné barikády by mohl klidně stát například nový osadník Vlastimil Hák, tehdy příslušník formující se československé armády, který s páskou zdravotníka červeného kříže na rukávě nafotil většinu použitých autentických snímků. Rodák z Nové Paky ročník 1912, syn majitele zavedeného fotoatelieru Františka Háka a mladší bratr slavnějšího avantgardního fotografa Miroslava, vyučený drogista provozoval v poválečné Svobodě bývalou Richterovu drogerii na náměstí. Po uchvácení vládního kormidla vítězným proletariátem pracoval od roku 1950 až do důchodu jako dělník v místní papírně. Typickým snímkem z té doby je záběr z hlavní ulice do náměstí přes všeříkající transparent ze srpnové „slavné" návštěvy vládních potentátů v čele s ministrem Zdeňkem Nejedlým. Doplatil na ni životem údajný atentátník hajný Sagasser z Pece pod Sněžkou. Z časnějších dnů osvobozování Krkonoš je snímek ze cvičení vojenské jednotky ve střelbě na Slunečné stráni u dnes již zbořené kapličky. A dosud nikde nepublikované fotografie ozbrojené tříčlenné vojenské hlídky v malebné scenerii Modrého a Obřího dolu. Na jednom jsou v dáli vidět zbytky sněhu na „Mapě republiky" a na druhém jeden ze tří dostavěných bunkrů údolní uzávěry z linie pohraničních pevnůstek dokončených těsně před obsazením Sudet německou armádou. Řopík vzor 37, betonová bradavice na sličné tváři přírody nejkrásnějšího krkonošského údolí je svým zvláštním způsobem fotogenický. Zachytila ho celá série tehdejších propagandistických pohlednic. Jako součást plánované linie Z 3 (Velká Úpa) stihla objekt 104/A-120 pražská stavební firma Ing. Jaroslava Kříže vybetonovat nedaleko historické Boudy Pod Sněžkou (tehdy Grossmannbaude podle majitele) ještě v červenci 1938. Do dnešní doby se zachoval jako neodmyslitelné příslušenství protější soukromé chalupy, ve kterém se ještě nedávno skladovalo uhlí, patřící shodou okolností rodině ze Svobody nad Úpou. Paní Máje Adamcové děkuji za nejnovější fotografie. Aby těch schválností poťouchlé historie nebylo málo, tak Wernerův synovec, rovněž svobodský rodák Herbert Gall vystěhovaný v roce 1945 jako sedmiletý do budoucí NDR je dnes starostlivým patronem odsunutých svobodských občanů s upřímným zájmem o aktuální události z našeho města.

In.: Svoboda fórum XXX. ročník, číslo 829 červen 2019