Freiheit

Hned na úvod musím prozradit, že Popelka tentokrát ostrouhá. Nerozlousknuté oříšky, ležící dlouho na dně autorského šuplíku v podobě nevyřešených záhad jsou určeny čtenářům. Letní okurková sezóna je pro regionální mudrlanty, kolem nichž fofrují celostátní převratné události jen coby stokrát zažitá pěna dní, doslova jako stvořená. Vnuk mého dědy, syn mého otce, táta mého syna a vykutálený brácha mých sester je kupodivu jedna a táž mě velice blízká osoba. Léta jsem se domníval, že ji dokonale znám. A vida, také neví všechno! A protože se dokážu nezištně podělit i o černé díry ve vesmíru vědomostí - tady je máte. Nebyl bych to tak docela já, abych je aspoň neochutnal.

Nejdéle přešlapuji kolem křížku ve stráni nad vodárnou vedle pensionu Riegel na hranicích katastrů kdysi samostatných obcí Maršov I a Maršov II. To našlapování nelze brát doslova, dnes už bych se k němu nevyškrábal, ani kdyby mě tam čekala ta nejmilejší z mých Květ. Ale byl jsem tam, byl. Kdysi v dávnověku s kamarádem Šedým vlkem, než mu kvůli výstavbě nové silnice zbourali starou chaloupku stojící poblíž. Podnětem byla získaná amatérská zimní fotografie někdy ze začátku 50. let. Tenkrát ještě kamenný podstavec s masivním litinovým křížem čněl nad úpským údolím s budovami papíren podél řeky a roztroušenou zástavbou Dolního Maršova bez panelákového sídliště. Křížek postavili podle německého nápisu v roce 1881 Johann, August a jeho žena Aloisia Zienekerovi. Biblický text "Also hat Gott die Welt geliebt, Dass er seinen eingeborenen Sohn her gab, Damit alle, die an ihn glauben, nicht verloren gehen, Sondern das ewige Leben haben." odkazuje na evangelium podle sv. Jana (Jan 3 - V, 16 - 21). Podařilo se mi ho rozšifrovat jen díky pomoci rodilého mluvčího pana Güntera Fiedlera. Volně přeložen do češtiny zní „Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný". Nebyla by to asi zas tak velká náhoda, kdyby donátoři byli předkové právě té rodiny Zieneckerů, která žila v již zmíněné chalupě, kde naposledy hospodařil tulák Šedý vlk, než byl nucen nastěhovat se do jednoho z paneláků na nově vybudovaném Rýchorském sídlišti.

Na procvičení mysli je i akrobatická sestava cvičenců německého tělocvičného spolku „Svoboda - Maršov" založeného v roce 1884. Že by to mohli být mladí svobodští borci v klasických turnerských cvičebních úborech na hřišti za výstavnou tělocvičnou z roku 1897, postavenou místním zednickým mistrem Franzem Wankou podle plánů architekta Franze Lanterbacha z Vídně, napovídá adresní strana poštou prošlé pohlednice. Pomineme - li neumělé vylepšování poštovního razítka s našvindlovanou mnohem mladší nesprávnou známkou některým z „takysběratelů", kterému prošla rukama, zůstává faktem, že byla odeslána tak zvanou vlakovou poštou číslo 387 ve vlaku ze Svobody nad Úpou do Trutnova 27. 6. 1908. Odesílatel Josef Breuer byl majitelem a provozovatelem obchodu se smíšeným zbožím - železářství, barvy - laky, sklo a porcelán v čp. 31 (nyní 431) na „hlavní třídě". Z banálního rukopisného sdělení se víc vyčíst nedá. Kuriozitku přidávám já. V nejpopulárnější hospodské stolní společnosti ve Svobodě té doby s názvem „Ecke Freiheit" (volně „Kout Svobody") si kupec Breuer nechal říkat Sepp von Stahl (Pepa z oceli). Docela výmluvné. Rodák z Brna, ročník 1872 se do Svobody přistěhoval v roce 1907.

Třetí oříšek je ještě tak trochu zelený. Když mi nedávno jedna dobrá duše půjčila snímek k okopírování, tvrdila, že je tam její muž Karel jako mimino s maminkou při nějakém vítání občánků před mateřskou školkou. V euforii jsem úplně přehlédl, že to v žádném případě nejspíš není svobodská školka na Malém náměstí v bývalé výstavné vile někdejšího starosty Rudolfa Lissaka. Nejsem tamní odchovanec, znám dům jen z čelního pohledu. A ono je to opravdu foceno u této budovy. Avšak na schodišti ze zahrady. Karel už mi to nepotvrdí, ale paní Kapuciánová se moc neměnila - to je sázka na jistotu. Věk mimin se pohybuje plus mínus v rozmezí ročníku narození 1946 - 1947. Podle oficiálních seznamů absolventů místní základní školy s ukončeným vzděláním lze k mnoha tvářím zobrazených maminek přiřadit známá svobodská jména. Jistota však chybí. Podle některých indicií, jako je například stejně nezpochybnitelná paní Šrůtková to dokonce ani není Karel, ale jeho mladší bratr Honza a celá událost se posouvá o dva roky blíž k současnosti. Nezbývalo než jako obvykle obejít pamětníky. Jenže pamětníci vědí taky - zvuk na tři písmena, jak s oblibou říkával můj děda. Zásadní odpovědi na otázky, co je to za akci a kdo jsou zachycení aktéři, zůstávají otevřené. Tak louskejte se mnou. Máte na to celé prázdniny. Přeji nám všem úspěšné léto.

In.: Svoboda fórum XXX.ročník/číslo 830/červenec 2019