Freiheit

Svoboda nad Úpou už podle jména vyrostla v údolí horské řeky Úpy, sevřeném z obou stran malebnými kopci, přerušenými jen směrem k západu údolím Janského potoka přitékajícího od nedalekých Janských Lázní. Jeho romantický přírodní ráz narušila v roce 1916 až výstavba údolní silnice spojující obě lokality, když původní cesta výše ve svahu lemovaná lipovou alejí už narůstajícímu provozu přestávala vyhovovat. Dnešní Horská ulice je dokonce od lesnické akademie kvůli dlouhodobě žalostnému stavu neprůjezdná. Naši předchůdci ji začali stavět v roce 1848 a dokončena byla o pět let později. Je logické, že ji následně začaly lemovat až k lomu na stavební kámen otevřenému v souvislosti s její výstavbou nově stavěné domy, většinou architektonicky hodnotné soukromé vilky z první poloviny 20. století. Také podél silnice v údolí, která se dnes v obydlené části jmenuje Lázeňská ulice, se město začalo rozpínat. Přesto ještě na pohlednicích z poloviny třicátých let je vidět téměř neporušená příroda přirozeně zvlněné krajiny. Jen podle vodního toku vedla idylická pěší Wihardova promenáda kolem altánku u kašny Císařského pramene s několika dřevěnými mostky přes meandry zurčícího Janského potoka ústícího ve Svobodě do Úpy.

Jak tento líbezný kout dokázala v nedlouhé době zprznit poválečná generace nových osídlenců, dokládá amatérský snímek Jana Vichra z fotografické přílohy k obecní kronice. Současná mantra o třídění domovního odpadu byla v polovině minulého století ještě neznámou hudbou daleké budoucnosti. A tak se veškerý nepotřebný neřád vyvážel zprvu ilegálně, záhy s posvěcením úřadů za poslední budovu traktorové stanice do údolí podél potoka. Rozsáhlé smetiště, později řízená skládka je dnes zastavěno řadou domů, takže údolíčko nevypadá na první pohled tak katastrofálně. Jen obnažené harampádí při pohledu od lesa na zadní nepřístupné zázemí milosrdně zarůstající buření stále žaluje. Pryč jsou časy, kdy v zimním období zaplnily doskočiště lyžařského skokanského můstku v horní části údolí zástupy nadšených diváků, kterým předváděl své krkolomné kousky svobodský olympionik a miláček davů Franz Wende. Také na nedělní procházky po promenádě pro džbánek chutné léčivé vody z jednoho z početných janskolázeňských vřídel pamětníci ještě dlouho vzpomínali. Co by za to současní klienti Alzheimer Care - Centra spokojeného stáří asi dali, kdyby měli takové klidné místo k procházkám hned za barákem. Jak dalece pesimistická je stará židovská moudrost, že každá změna je k horšímu, je na uváženou.

Nepublikováno