Když po první světové válce docházel „chlupatému benzinu" v zápřahu poštovních fiakrů dech, tlačily se na scénu objemnější omnibusy, autokary a autobusy. Do Svobody nad Úpou se sice dalo od roku 1871 pohodlně přicestovat vlakem, ale doprava dál do hor byla nezbytná, pokud člověk nechtěl, nebo nemohl jít pěšky. Zejména s nejbližším lázeňským a sportovním střediskem Janskými Lázněmi byla Svoboda po staletí spojena pomyslnou pupeční šňůrou; do roku 1867 dokonce i administrativně. Důležitost téměř kyvadlové dopravy od každého vlaku ještě stoupla po zahájení provozu první kabinové lanovky na Černou horu v roce 1928, čímž několikanásobně stoupl turistický ruch. Nejen páteřní hlavní ulicí, náměstím a úzkou silnicí od Trutnova k Peci pod Sněžkou i do Janských lázní se ostrými zatáčkami proplétaly, míjely a předjížděly obludné mašiny, před kterými hospodyně ještě dlouho vyháněly z cesty slepice uvyklé na koňské živočišné stopy. Do olejových skvrn a čoudu z výfuků si holt neklovnete. Události v převážně německém Freiheitu před rokem 1945 většině současníků nic neříkají, nemají tu kořeny. V zájmu kontinuity doprovodných obrázků by bylo chybou je jen tak přeskočit.
Zažeňte slepice, jede autobus!
Těžiště vzpomínek na druhou polovinu minulého století je v souvislosti s autobusovou dopravou spojené s legendárním typem Škoda 706 RO a modernějším Škoda 706 RTO, přezdívaným veřejností mazlivě vajíčko, okurka nebo knedlík. Na nejfrekventovanější lince do Janských Lázní jezdila řada stálých řidičů ve službách místní provozovny ČSAD. Nás noční flamendry nejčastěji vozíval koncem 50. let za kačku chápající a ochotný Jaroušek Háž. Oblíbený byl i jeho nástupce Standa Kaněra. Oba už bohužel dávno točí volantem na nějaké nebeské lince. Několik snímků starých autobusů a lidí kolem nich jsem vybral z archivů místních fotografů Josefa Jeschke, Vlastimila Háka, Františka Celby, Bohdana Holomíčka, Stanislava Ondráčka, Pepy Čermáka a možná i dalších, které se mi během let nakupily v kompjútru.
Přeji všem čtenářům poklidné dny adventní, spokojené Vánoce, veselého Silvestra a šťastný nový rok 2020 ve zdraví a s pestrým čtením v novinách Svoboda fórum.
In.: Svoboda fórum XXX. ročník, číslo 835, prosinec 2019 leden 2020
Poštovní dostavník přepravující cestující ze Svobody do Janských Lázní a zpět.
Výrobek vrchlabské karosárny pro linku Svoboda – Pec pod Sněžkou.
Jeden z prvních autobusů na nejznámější místní lince.
Autobusy a jejich řidiči sešikovaní před nádražím ve Svobodě nad Úpou - 1925.
Otevřený autokar „faethon triple“ se svatebčany před fotoateliérem Josefa Jeschke.
Svobodský řidič Štefan Srník s vozem Praga NDO na otočce v centru lázní.
S řidiči zájezdových autobusů z Jižních Čech pózuje nastávající maminka Marie Háková se psem Bafíkem.
Na prostranství pod lipami kde je dnes parkoviště stál toho času kolotoč (asi 1951- 1952).
Stejný typ Škoda 706 RO, všudybyl Hubert Wurbs, řidič Háž a rodačka paní Ruhsová (po 1960).
Zaměstnanci místní provozovny ČSAD (po 1980) Veverka, Erben, Tichý, Urban a Nevečeřal. V tištěné verzi se vloudila chyba.
Frajeři z Mladých Buků čekají na náměstí na spoj do Janských Lázní.
Podle lešení na věži i v roce 1966 přijela opět populární Škoda 706 RO.
Řidič Kaněra prodává jízdenky z brašny. Autor fotil spíš svou krásnou manželku Květu.
Standův malý pasažér je budoucí dispečer autobusové dopravy.
Zastávka autobusu ČSAD na nejnevhodnějším místě