Freiheit

Nevšední pohled na jedno ze zmizelých zákoutí Svobody nad Úpou poslala podepsaná Anna Justová ve válečném roce 1944 paní Mathildě Richterové do Radvanic u Trutnova. Tónovaná fotografie z nakladatelství Adolfa Glasera v Janských Lázních je ale nepochybně starší. Už podle česko - německého firemního textu vydavatele s názvem místa na adresní straně, který se v době připojení pohraničních oblastí ČSR jako župa Sudety k hitlerovskému Německu určitě nenosil. Partie s cestou od železné lávky překlenující Úpu od roku 1909, vedoucí po levém břehu řeky k historickému přechodu hlavní silnice od Trutnova do centra někdejší hornické osady přes stále užívaný nýtovaný most, zanikla při výstavbě rychlostní silnice do Krkonoš. Napravo je vidět řada štíhlých kmínků dnes již značně prořídlé lipové aleje lemujících souběžnou, mnohem užívanější cestu od budovy pošty do východního cípu náměstí. Most postavený po katastrofální povodni v roce 1897 byl na kamenné pilíře zbudované firmou Rella a Neffe z Vídně, která v té době prováděla nákladnou regulaci poničených říčních břehů usazen hned v následujícím roce.

Zatímco lipovou alej jednostranně vroubila městská zástavba povětšině hospodářských budov, u zobrazené cesty to nedovolovaly strmé srázy Kravího vrchu, přejmenované později na Sluneční stráň. Na snímku je směrem k dnešní Restauraci U Jakuba (ze setrvačnosti ještě stále nazývané Pension Helena) jen část manipulačního dvora tehdejší Gleissnerovy truhlárny s několika kůlnami. Samotný dům čp. 175 vystavěný krátce před rokem 1930 ještě neexistoval nebo je skryt ve stromoví za ohybem svahu. Po roce 1945 tam bydlel malíř pokojů Vlastimil Korbelář s manželkou, která pracovala jako spojovatelka a listonoška na místní poště. Dřevěný štít viditelný vlevo je pravděpodobně pozdější zahradní altán se zahrádkou Františka Stárka, mistra energetiky z Krkonošských papíren, který si ve svahu nad ním postavil jeden z prvních poválečných rodinných domů. Odstartoval tak spolu s několika dalšími svépomocnými stavebníky stavební boom sedmdesátých let minulého století, kdy se město rozrostlo po okolních stráních. Malý „Freiheiťáček" v popředí, drandící pod dohledem maminky na tříkolce, jede směrem dnešní naučné turistické stezky „Via Piette" slavnostně otevřené v roce 2006 s odbočkou na betonové schody vedoucí k domům na Sluneční stráni. Za povšimnutí stojí, že v Úpě tenkrát dokonce tekla voda. Tovární komín v pozadí patřil papírně firmy Weisshuhn, tehdy ještě na katastru obce Mladé Buky. Aby si v podstatě téměř nezměněnou scenerii mohl pamatovat současník, musí mu táhnout na šedesátku. Koncem sedmdesátých let minulého století byla totiž část svahu odbagrována, stavby zbořeny a v místě pozorovatele je dnes předpolí nového betonového mostu rychlostní silnice mezi Trutnovem a Pecí pod Sněžkou budované polskou stavební firmou Budimex. Na malý ostrůvek mezi řekou a silnicí se vešla jen čerpací stanice pohonných hmot Eurobit. V mezidobí stavebních prací byla na tomto místě dočasně velká skládka zeminy. Jeden z mohutných balvanů o hmotnosti pěkných pár metráků opracovaný říčním proudem v korytě Úpy se natruc všem fyzikálním zákonům dokoulel vysoko na Sluneční stráň až na zahradu jednoho v té době stavěných domků. Omne est respectu cuiuslibet - všechno souvisí se vším - to věděli už staří latiníci.

Nepublikováno