Freiheit

Čtvrtý den v měsíci lednu jsou už většinou střízliví i ti největší slaviči nového letopočtu, aby byli schopni zaznamenat, že má svátek Diana. Starobylé ženské jméno vykládají latiníci jako „božská" nebo „zářivá". Ochránkyně žen spojovaná s posvátnými háji s funkcí bohyně měsíce a lovu byla během let ztotožněna s bájnou Artemidou z řecké mytologie. Jako sličnou pannu s lukem a šípem provázenou jelenem a smečkou loveckých psů ji do povědomí širokých vrstev zapsalo zejména barokní umění. Největší popularitu jménu Diana zajistila koncem minulého století princezna z Walesu, manželka britského následníka trůnu prince Charlese. Jedna z novějších svobodských chalup se pyšní pamětní deskou s nápisem, že v ní český genius Jára Cimrman pravděpodobně nikdy nebydlel. Zato nositelka půvabného jména Diana prokazatelně ano. Dokonce ještě mnohem dřív, než se plavovlasá kráska z aristokratické rodiny Spencerů stala celosvětovou módní ikonou a miláčkem davů. Psí slečna Diana, původem z chovné stanice velšteriérů „Pod lesem" manželů Šuranových v Horním Maršově byla doslova prvním dárkem pod stromeček v novém domově svých páníčků o Vánocích roku 1972. Její spojení se zimou je tak nabíledni. I když ten „oslí můstek" k prezentaci několika netypických obrázků horské zimy z celé konstrukce čouhá jako to příslovečné péro z gauče. Ortodoxní sběratelé starožitností až donedávna opovrhovali vším, čemu nebylo aspoň padesát let. Z osobní zkušenosti vím, že u fotografií to neplatí. Člověka často zaskočí snímek starý pouhé desetiletí. Hned úvodní portrét má ke standardu v té době oblíbeného a všestranného loveckého psíka s předpoklady zejména pro norování na hony daleko. V zimě, než podstoupila zkrášlovací kúru, se Diana podobala spíš chlupaté kouli.

Druhá fotka z jejího alba se jmenuje podle mnohokrát zfilmovaného námětu „Kráska a zvíře". Jen to není tak, jak by se na první pohled zdálo. Zvíře je to vousaté monstrum svírající v prackách drobnou krásku. Ale už v klasice režiséra Jeana Cocteaua z roku 1946 to byla právě síla Dianina, která dokázala zvíře zkrotit. Záběr je z lyžařského areálu Duncan ze zimy 1973. Na tomtéž místě předváděl při tradičních lyžařských karnevalech akrobatické kousky na jedné lyži vedle několika dalších odvážlivců i Marcel Leško. Jak je mým nedobrým zvykem, podsunu i jeden obrázek předválečné zimní idylky z bohatého archivu svobodského amatérského fotografa Fritze Hiltschera. Na začátku 30. let představovala jeho žena i malý Oskar příslušníky tak zvané „lepší rodiny". Jejich elegantní oblečení by dnes na nedělní vycházce do zasněžené přírody působilo pro vyznavače nanovláken a gore texu dost komicky. Tradiční zákoutí Svobody nad Úpou z období krátce po roce 1945 s ještě mladým bukem u kostela je z alba manželů Korbelářových. Pár kroků odtud přímo pod okny Domu s pečovatelskou službou je dům č. 5 v původní podobě a podle původního číslování. Na uvolněném místě po zbourané hospodě „Stará pošta" na náměstí stával krátce obří reklamní poutač Krkonošských papíren z tvůrčí dílny učitele Feryho Landgrafa. Dnes je tam zastávka ski busů před „Bowlingem" a dvojčata Janička a Jindřiška z domu odnaproti jsou už dávno babičkami. V pozadí za ještě mladou paní Kopeckou v Horské ulici je rodný dům místní lyžařské skokanské legendy, československého reprezentanta a olympionika, bonvivána a lamače srdcí paní a dívek Franze Wendeho. Z ryzí současnosti, ač to tak nevypadá, jsou tradiční účastníci „Práskaček", vyznavači retro lyžování „postaru" Karel a Ota, jak je při loňském ročníku zachytil Pepa Čermák. Srovnávací barevné fotografie z téměř nezměněné hlavní ulice pořídil v na sníh bohaté zimě roku 1941 majitel místního fotografického atelieru Josef Jeschke a druhou před deseti lety Stanislav Ondráček.

In.: Svoboda fórum XXXI. ročník / číslo 836 / únor 2020