Freiheit

Ne, nechci jitřit vášně a dráždit milovníky zimních radovánek ani podnikatele závislé na skutečnosti, že v zimě je na horách sníh, obrázkem kdy platilo, že únor bílý pole sílí. Jen chci uvést na pravou míru některé skutečnosti zveřejněné v článku „Pro pamětníky" 30. ledna tohoto roku. Nestává se často, že by někdo reagoval, natož aby poslal doplňující fotografie jako pan Petr Schön v případě v článku zmíněného „Stárkova altánku". Sáhl sice jen do rodinného alba, ale i tak mu děkuji. Opět jsem se přesvědčil, jak složité je pro místní „novodobou" naplaveninu psát zasvěceně o městě, kde jsem ty pověstné kuličky s kluky nehrál. Tak za prvé - ze snímků je patrné, že to nebyl žádný altánek, ale docela solidní zahradní domek - byť bez čísla. Navíc situovaný střešním hřebenem kolmo ke svahu i k říčnímu toku. Štít, který vykukuje na titulní fotografii inkriminovaného článku, patří evidentně stavbě souběžné s cestou i řekou. Varianta, že jde o hlavní budovu truhlářství Johanna Gleisnera s číslem popisným 175 také příliš nehraje. Už podle odlišného sklonu střechy.

A teď, babo raď! Ale kde vzít téměř stoletou pamětnici? Ono s tímhle kouskem místa, které v minulosti tvořilo jakýsi apendix katastrálního území obce Mladé Buky, nehraje víc věcí. Do Buků patřila i bývalá cukrárna Helena, přejmenovaná docela nedávno na „Restauraci U Jakuba" s původním číslem 305 vystavěná podle podkladů k územnímu plánu z roku 1995 a ústního sdělení tehdejšího majitele kol roku 1923. Kupodivu v adresáři okresu Trutnov z roku 1930 toto číslo ještě chybí. Fotografie ale nelžou což lze vyčíst ze dvou podobných záběrů na pohlednicích. Na snímku Rudolfa Slavíka datovaném podle rozestavěného domu 183 na Sluneční stráni před rok 1928 cukrárna opravdu není. Na mnohokrát použitém negativu místního fotografa Josefa Jeschke z třicátých let už stojí. Cukrář Fritsch z vývěsního štítu měl původně prodejnu v pronájmu u majitele Wilhelma Kühna v čísle 276 (dnes Svoboda nad Úpou 492). Teprve dlouho po „slučování obcí" v roce 1960 dostal rohový dům s výraznou kopulí uvolněné svobodské číslo 93, jako na potvoru patřící původně historickému obecnímu mlýnu (první chyba) a po přečíslování na přelomu století 493, což nemá v dějinách číslování domů oporu vůbec (další chyba). Zatímco Gleisnerova truhlárna vystavěná těsně na hranici katastrů krátce před rokem 1930 měla od prvopočátku svobodské číslo popisné 175. Příslovečné „Ordnung muss sein" jazykem tehdejších obyvatel, i když se jedná jen o pár zanedbatelných metrů, motá po mnoha změnách našincům hlavu. Příběh připomíná spíš „Böhmische Schweinerei" což je expresní výraz německých starousedlíků pro typický český šlendrián.

Nepublikováno