Freiheit

Dobrý voják Švejk to sice říkal o disciplíně vy kluci pitomí, ale to nevadí, vyzní to nastejno. Staří horáci z Krkonoš vždycky respektovali řád jakéhosi Všehomíra či matky Přírody. O to víc ignorovali zákony, paragrafy a nařízení. Proto tady bývalo nejvíc pašeráků na metr čtvereční široko daleko. Ne všichni byli takoví sympaťáci jako Karel Heřmánek ve filmu Krakonoš a lyžníci. Když už na všechno nestačil dohlížet rychtář, v případě městečka s matoucím názvem Svoboda purkmistr, byl dohledem na udržování pořádku ustaven obecní strážník. I když daleko víc mu slušel neformální titul obecní sluha. Slovo policie, odvozené od řeckého polis značící obec, město a v přeneseném významu i stát, užívané pro bezpečnostní složky je údajně známo už od konce 14. století. Přesto se v českých zemích na dlouhá léta vžil trefnější termín četnictvo, přejatý v polovině 19. století od Jihoslovanů, kteří tak nazývali lupiče a bandity sdružující se do čet. Na území Rakouského císařství přinesl významné změny revoluční rok 1848. Většina právních předpisů vycházela od té doby ze zákona číslo 170 o prozatímním obecním zřízení z 20. března 1849, v jehož preambuli stojí, že svobodná obec je základem státu. A když už toho o svobodských obecních policajtech mnoho nevíme, neškodí se seznámit aspoň s jejich některými úkoly. Dlužno dodat, že po vyhlášení Československa v roce 1918 byl rakouský model organizace všech složek policie v podstatě zachován. U té komunální, jejíž náklady plně hradila obec, se náplň práce město od města lišila podle místních podmínek. Základní poslání je všude stejné: Dohlížet na bezpečnost obyvatel a jejich majetku, starat se o bezpečnost silnic, cest a mostů, vod a pozemků, kontrolovat hygienu, míru a váhu potravin a ostatního zboží na trzích, konat zdravotní, mravnostní i zaměstnaneckou policii, jakož i sledovat dodržování požárního a stavebního řádu včetně policejního povolení ke stavbám. Docela dost povinností na jednoho člověka.

Jistý strážmistr Johann Heppe ročník 1821, toho času bytem v budově obecní valchy číslo 16, byl podle kroniky např. 20. února 1876 pověřen udržováním městského veřejného osvětlení, rozsvěcením a zhášením luceren i nakupováním petroleje za paušální roční poplatek 40 zlatých. Pravděpodobně od 15. května 1902, kdy se přistěhoval, zastával funkci městského strážníka maršovský rodák Franz Zinecker (*11. prosince 1875) ubytovaný v nadačním domě textilních podnikatelů bratrů Etrichových číslo 74, kde byla zřízena strážnice. Během let se tam ze sousední staré radnice přestěhoval celý Městský úřad. Podle Úplného adresáře království českého, který sepsal Alois Chytil z Rokycan v roce 1914, byl Zinecker v té době stále ve službě. A sloužil i při sčítání lidu v únoru 1921. Po skončení první světové války a vzniku Československé republiky, když se ustálily poměry i v německojazyčném pohraničí našla v budově, kde byl i poštovní úřad, sídlo místo původní služebny „K. und K. Gendarmerie" reprezentované např. v roce 1911 strážmistrem Josefem Körnerem a strážným Heinrichem Paa nově i četnická stanice. Její posádku tvořili v roce 1930 vrchní strážmistr Samuel Číha a strážmistři Jaroslav Pavelka s Aloisem Tesářikem. Jako městský strážník je ve stejném adresáři pro politický okres Trutnov uveden ve Svobodě nad Úpou Josef Rücker. Tenkrát jste si při troše fantazie mohli i na svobodském náměstí připadat jako ve staré dobré Anglii. Pokud ovšem strážník vyšel do ulic v plné parádě - v černé fešácké uniformě s červeným vyložením a spletenou šňůrkou na píšťalce, s opaskem na rozdíl od četnictva bez prsního řemene, vyzbrojen šavlí a pouzdrem s pistolí vz. 27 ráže 7,65 mm, případně i 40 cm dlouhým gumovým obuškem. A hlavně s černým plstěným „bobíkem" na hlavě. Tři krásné zachovalé exempláře ze Svobody nad Úpou jsou deponovány v Muzeu Podkrkonoší v Trutnově. Dvě helmy z tvrzené plsti ze zaječích chlupů jsou od výrobce Bittnera z Prahy a jedna od firmy Start. Přilba na fotografii opatřená kováním s pásky ve tvaru kříže na temeni je určena pro kategorii strážmistrů (inspektorů). Emblém s písmeny SW v červeném poli je ústupek německé většině a znamená Stadtwache (městská stráž). V českém vnitrozemí byl ve věnci z lipových listů obvykle státní znak se lvem nebo v případě větších sídel znak města. (Za souhlas s publikováním snímku děkuji kurátorovi sbírkových fondů Ondřeji Vašatovi).

Nepublikováno